Čáryfukova neposlušná klobása
Dnes jsme se vydali až do Uherského Brodu. Vymyslet cestu byl teda pěkný oříšek, ale nakonec jsme zvolili autobus do Luhačovic, s přestupem na vlak. Kolem půl 12 jsme se sešli na autobusovém nádraží, celkově nás bylo 5. Do Luhačovic nás čekala přibližně dvou a půlhodinová cesta, což je pro Čáryfukovu neposlušnou klobásu nemožné přežít. Po cestě z Rožnova pod Radhoštěm do Valašského Meziříčí, se Čáryfuk zničehonic zvedl a utíkal za řidičem, zda-li by mu mohl někde zastavit, protože jeho močový měchýř vypověděl službu. Chudáček si musel ale vyčkat až do Valmezu, kde mu tedy řidič autobusu vyhověl a počkal, až vykoná svou potřebu, a že mu to trvalo. Malém jsme odjeli bez něj, co by to byl ale za výjezd, bez našeho hlavního hrdiny? Za Vsetínem do autobusu nastoupil takový čaroděj Dobroděj se svým kouzelným mazlíčkem - papouškem, kterého měl pověšeného na zádech, v kleci. Každičkým jeho pohybem měl papoušek míň a míň vody a krmení. Asi po 5 minutách byl papoušek omráčen uvolněným bidýlkem, které se dotyčnému nekontrolovatelně utrhlo. Papoušek dával čím dál tím hlasitěji najevo svou nespokojenost. Naštěstí to ale chudák malý přežil, Dobroděj se rozhodl vystoupit a dopřát mu doušek čerstvého vzduchu. V Luhačovicích jsme tedy přestoupili na vlak do Uherského Brodu, která měla trvat nějakých 10 minut. Čáryfuk vytasil svůj pidi kablíček, se kterým se chystal nabít svůj telefon, neúspěšně. Celý vlak se tak třásl, že se mu nabíječka neustále zasunovala a vysunovala. Jakmile jsme dorazili do Brodu, zapínali jsme navigaci, jelikož jsme byli naprosto ztraceni, jako Kevin v New Yorku. Navigace nás neustále táhla vpravo. Takže jsme byli mnohem a mnohem více ztraceni. Naštěstí se ale slečna navigace vzpamatovala a navedla nás správným směrem. Při vstupu na stadion nás čekal neočekávaně očekávaný Rumič. Opět nás vítal s otevřenými ústy. Celí vyprahlí jsme se okamžitě vrhli na občerstvení. Tentokrát bylo pivo mnohem lepší než minule. Tedy alespoň Čáryfuk to tvrdil. Po občerstvení jsme se vydali na stejné místo, kde minule a vyvěsili vlajky. Rumič vytasil svůj naprosto uchvacující bubínek. Při nástupu hráčů na hřiště však zaspal jako Šípková Růženka a museli jsme ho probudit. Začátek zápasu byl opravdu vyrovnaný. Za zmínku určitě stojí 14. minuta, kdy Zapi nastřelil břevno. Avšak zanedlouho jsme šli do vedení, kdy nás do něj poslal Denis Dziuba! Vedení jsme naštěstí do poločasu udrželi. Po odpískáni poločasu jsme museli jít okusit klobásy a cigára. Musím uznat, že klobása byla naprosto chutná, hodnotila bych ji 8/10. Čáryfuk mě náhle poprosil, ať mu vklouznu do zadní kapsy, že prý tam na mě čeká nějaké senzační překvapení. Měla jsem strach, co mě tam čeká. Naštěstí chtěl pouze vytáhnout peněženku, uf. Začátek 2. poločasu byl v režii Brodu. V 50. minutě domácí vyrovnali na 1:1 a po necelých šesti minutách dokonce navýšili na 2:1. Po obdržených gólech jsme svými hlasivkami hnali kluky k vyrovnání. V poslední minutě se nám naštěstí povedlo srovnat, díky Kuby Teplého, na 2:2. Na víc již však nezbyl čas, jelikož rozhodčí byl žebrák a nenastavil ani minutu. Kluci nám přišli po zápase poděkovat a zatleskat. Při cestě na vlakové nádraží jsme se také na památku vyfotili. Na zpáteční cestě změnil Čáryfuk profesi, kdy se chtěl stát spisovatelem, protože dostal za úkol sepsat článek z výjezdu. Jeho stav mu to však neumožnil, a aby vůbec něco sepsal, museli jsme mu pomáhat. Nakonec jsme se domluvili, že i já sepíšu svou verzi. Když k nám dorazila průvodčí, aby zkontrolovala lístky, Čáryfuk vytasil svou peněženku a vytáhl z ní asi tak 100 lístků na vlak a začal hledat ten správný, trvalo mu to tedy věčnost. Až se normálně zdálo, že budeme i dříve doma, než to mezi tou kupou lístků najde. O něco později Čáryfukův močový měchýř začal opětovaně vypovídat službu, ale nakonec to nebyl pouze jeho měchýř, prostě ho chytla sračka. A ne jednou, rovnou 5x. Při otevření záchodu ve vlaku to spíše vypadalo, jako by vstupoval do tajemné komnaty, ze které už není návratu. Naštěstí to ve zdraví přežil, i když údajně málem padl smrady. Zbytek cesty probíhal relativně v klidu. Vlakové výjezdy prostě vždy stojí za to.
Poprvé do Blanska
Bylo krásné ráno, když jsem mířila na vlakové nádraží. Bylo. Poté jsem slyšela z dálky hádat se již známé hlasy. Čáryfuk a Rumič. A o co, že se hádali? "Ty budeš sedět vzadu!" Ano, přesně kvůli tohohle. Jakmile jsem dorazila blíže, tak raději ztichli. Místo toho jsem si vyslechla, co všechno stihl Čáryfuk za celé ráno udělat a kdy se vrátil v noci domů. Po nástupu do auta měl Rumič menší patálie s uzavřením dveří. Na to mu bylo doporučeno, ať si vystoupí a zavře je zvenku. Po chvíli cesty jsme se asi 5x dozvěděli opět o Čáryfukově ránu, kdy se probudil, vyvenčil psy, zašel do obchodu a ještě stihl jít do hospody. A právě poslední zmiňované slůvko stojí za důvodem, proč jsme se to dozvěděli nejméně 5x. Z Čáryfuka se stal i čaroděj, najednou se mu v rukou objevil energetický nápoj. Aby toho nebylo málo, tak cca půl hodiny před Olomoucí se začal Čáryfuk podezřele houpat tam a zpět. Za chvíli se ozvalo žalostné: "Já se pochčiju." Na to se hned začal vyptávat, jestli někdo nemá náhodou flašku, protože už to nevydrží. Nakonec jsme museli zastavit, protože se to s ním nedalo vydržet. Naštěstí to bylo po cestě tam poprvé i naposledy. Když jsme se postupně blížili na místo utkání, projížděli jsme několika lesy. Začala jsem mít pocit, že hodím na Čáryfuka šavli. Promiň, že se to dozvídáš až touhle cestou. 😂 Po vystoupení z auta jsem si myslela, že snad umrznu. V Blansku bylo snad 10°C a já borka měla riflovou bundičku a sluneční brýle. Musela jsem vypadat jak ten největší debil, měla jsem se raději předem podívat na počasí... To bylo už ale trochu více pozdě. Okamžitě jsme navštívili místní hospodu, kde mě mile překvapily ceny. Po dopití jsme tedy vlezli na stadion, kde se sešla slušná hrstka frýdeckých fanoušků. Bylo nás kolem 15. Nějaký pán nám taky donesl burčák, čehož se hned ujal Čáryfuk. Borka v riflové bundičce se ale začala ještě před utkáním klepat jako osika, tak ji hodný Ondra půjčil deku. ❤😂 Tu jsem bohužel měla jen na chvíli, poté jsem se ujala bubnování, které mě naštěstí trochu zahřálo. I když to nebyla žádná sláva. Pro příště jsem se rozhodně ponaučila. Ke konci poločasu jsem dostala bílý svařák, za což ještě jednou děkuji. Byl opravdu dobrý! Aspoň mě nabudil na druhý poločas. Domácí klub zahájil druhý poločas menším výpadkem. Až po 10 minutách zapnuli totiž časomíru. Vůbec to tam bylo takové divné. Nefungovaly ani živé přenosy. V 60.minutě jsme vypustili dýmovnice a to si to k nám hned mířili staří páprdové ze security. A už to jelo - "Máme zavolat policii?", "Je vám tohle zapotřebí?", "Dělejte si tohle doma." Byli prostě k smíchu. Co se dá od páprdů očekávat, že? A taky u nás celý poločas zůstal, až to bylo trapné, jak nás kontroluje. Chtělo se mi tak smát. Pak si místo podávání míčů zapálil cigaretu a hráči si pro míč chodili raději sami, protože šel jak slimák. Prostě kino. V utkání jsme těsně podlehli Blansku 0:1. Je to škoda, kluci hráli moc dobře. Byla jsem ráda, když si za námi přišli kluci plácnout, byli opravdu dobří a nezasloužili si prohrát. A děkuji Keizimu za úsměv, který mi zpravil po prohře náladu. A ještě nakonec... Ondra se tam málem porval s místním fanouškem, sice nevím jak to vzniklo.. Ale moc si vyskakoval frajer, až si pro něj šla security. Během zápasu jsme však nestihli burčák vypít, tak si ho Čáryfuk přivlastnil. Byl ale bez víčka. Stejně si ho ale nechal na cestu zpět. Před odjezdem jsme ho poslali ještě na záchod. No hádejte, kdo se cca po hodině cesty ozval, že potřebuje opět čůrat? "Kamča chce na záchod," začal se svými výmluvami. Ach bože, málem mě z něho kleplo. A s touto větou pokračoval dalších 30 minut, než jsme zastavili konečně na pumpě. Borec si položil burčák na střechu auta a odešel. Po chvíli ze střechy začal burčák stékat. No.. Škoda slov. Co čekat od opilého Čáryfuka. Po cestě zpět jsme si zase tak 5x poslechli, co bude dělat, až přijede domů... Popravdě se divím, že ten burčák nevylil a vypil ho skoro sám. A taky vznikla hádka kvůli šály. A kdo se opět hádal? Rumič a Čáryfuk. Naštěstí se šála našla a byl klid. Díky bohu, že zbytek cesty se odehrál bez dalších hádek.
Setkali jse sme s Kofim! 😊
Škola nám opět začala, jak jinak, takže jsem se po příchodu z oné školy pouze převlékla, nachystala a mohla jsem společně s mamkou vyrazit na nádraží. Tam nastal lehký zmatek, který se naštěstí vyřešil. Nebylo to ale ohledně našeho auta. My měli odjezd až o 20 minut později, ano byly jsme tam o "trošku" dříve. Odjezd byl plánován na 15:00, už tak to bylo těsné, ale zvládli jsme to včas. V autě jsme byli skoro všichni mrtví, malý Adam spal, já odpočívala a taky málem usnula. Jo spánek, to je nakažlivá nemoc. Při příjezdu nás hned pustili dovnitř, šli jsme tentokrát přes nějakou bránu, která byla mezi šatnami. Sotva jsme tam vlezli, tak nějaký starý security týpek na nás začal: ,,holky, vy jste ale kočky." No to bylo teda hezké uvítání, ale začínám si na to zvykat. Všude se něco najde. Naše kroky směřovaly prvně na tribunu, kde jsme si vyvěsili flagy a poté jsme šli na občerstvení. Milé potěšení pro mě byl ochucený čepovaný Birell. Hned jsme si dali i cigáro, které bylo opravdu skvělé a hodnotila bych jej klidně 10/10! Do zápasu ještě chyběly nějaké ty minuty, tak kropili hřiště. No spíše než hřiště kropili nás, ale vůbec se nezlobím! Ba naopak, bylo takové teplo, že to bylo osvěžující. Povedlo se mi zachytit i duhu, kterou to vytvořilo. Už od začátku utkání byla hra hrozná, nebudu lhát. Výkon se mi absolutně nelíbil. V prvním poločase jsme dostali 3 góly, což je opravdu k zamyšlení.. Jakmile Pulpit stáhl Varadiho, tak tam málem roztřískal střídačky a házel kolem sebe vším možným. Nebyl jediný, Rumič málem hodil bubnem o zem, jak byl vzteklý. Poločas tedy skončil 3:0.. Šla jsem společně s Adamem pro něco na pití. Čepovaný Birell už došel, tak jsem si chtěla koupit v plechovce. Ten už taky nebyl. Při mé otázce: "A co tady vlastně máte?" se mi dostala arogantní odpověď od slečny, která tam prodávala. Vzala jsem si Mirindu, ať jsem co nejrychleji pryč. Při vrácení na naše místo jsem si všimla, že je mezi diváky i Vychy, ale bylo příliš pozdě ho jít pozdravit, protože byl na odchodu. V 53. minutě se nám povedlo snížit na 3:1 po krásném gólu Ožvoldy. Kluci se nevzdávali a o 8 minut později dodali ještě jeden gól. Bohužel poté už štěstí nepřálo a schytali jsme naopak od domácích čtvrtý a zároveň poslední gól utkání. Skoro jsem zapomněla.. V průběhu zápasu, teď ale nevím kdy přesně to bylo, shodil domácí hráč Bialka a pomezní to moc dobře viděl a nijak nereagoval. Tak dostal sodu od Jaryna a asi si to rozmyslel. Ale až po několika minutách. Kdo by se nelekl řvoucího Jaryna, že? Když to šel řešit pomezní s hlavním rozhodčím, tak Rumič byl úplně vedle a zařval: ,,Co žaluješ ty hajzle?!" To jsme z něho doslova "chcali" smíchy. Musela jsem se až posadit, jak moc mě to rozsekalo. Po katastrofálním výkonu jsme prohráli 4:2, zcela zaslouženě. Doufám, že neuvidím takových zápasů více.. S mamkou jsme byly domluvené s Kofim na fotce atd. Tak jsme za nim po zápase běžely a vzaly sebou i malého Adama. Kofi se mamce podepsal na ruku, já toho lituji do teď, že jsem si ho nenechala podepsat.. Ale prostě nemohla jsem kvůli školy, mrzí mě to dodnes. Trochu jsme spolu pokecali a najednou se kolem nás seběhl hlouček lidí a každý s nim chtěl fotku. No to byl doslova blázinec. Ti lidi byli ale od nás, chudák nevěděl s kým se dříve vyfotit. Ale moc rádi jsme ho viděli, je to opravdu skvělý člověk i brankář! Snad budou i ostatní setkání s bývalými hráči tak super. Ale to, jak jsme potom běželi přes celý stadion k autu, aby nám neujeli.. To raději popisovat nebudu.
Stříkali jako diví
Do blízkých Petřkovic jsme se vydali již v brzké ráno. Tedy, brzké jak pro koho, prostě jsme vyrazili v 9. Tentokrát jsme ale nemusely jít na místo srazu moc daleko, měly jsme ho s mamkou přímo pod barákem. Vydali jsme se také pro Rumiče na Stovky. Ten už tam stál ve střehu s bubny, které málem nestrčil do kufru. Ale jen málem. V Petřkovicích jsme byli co by dup, jak jsem již zmiňovala, byl to opravdu kousíček. Již když jsme tam dorazili, tak tam už bylo dost frýdeckých fanoušků. Vzpomínáte na bedny, které jsme si minulý rok s mamkou půjčily, protože je tam prostě moc velké zábradlí, zpoza kterého by mi trčel jen kousek hlavy? Tak jsme si pro ně opět zašly, myslím že tohle bude naší tradicí už navždy. Hold jsme prostě prcci. Kotlík jsme si udělali tentokrát ale o kousek dál. Minule byl uprostřed, tentokrát jsme byli vedle střídačky našich hráčů. Byli mi doslova na dosah, klidně bych po nich mohla skočit. No ale opravdu si nedokážete představit, jak mi na té bedně bylo trapně, když se tam hráči octli a smáli se. Ale tak co jsme měly dělat? Měla jsem docela obavy, jestli tam náhodou trenéra Pulpita a právě sedící hráče neruším, protože jsem bubnovala. Po chvíli jsem ale buben odložila, protože to z boku nešlo slyšet a Rumič šel s tím svým doprostřed, k ostatním, kde to znělo lépe. Nechala jsem to tentokrát na něm, ať si také užije buben, konečně jsem si mohla odpočinout. Ne, že by mě to nebavilo, ale je to docela náročné celý zápas bubnovat. K blížícímu se konci poločasu mě navštívil, již ne moc střízlivý, Čáryfuk. Vyptával se, proč nebubnuju já a nejdu doprostřed. No vysvětlete chlapovi, že prostě chcete stát u střídačky, protože máte skvělý výhled na hráče, kteří právě sedí, haha. O poločase jsme se já a mamka, společně s Čáryfukem a Adamem vydali ochutnat klobásu. Měli jsme si dát kolik kečupu a hořčice chceme. Bohužel (?) jsem měla plné ruce, tak jsem poprosila Adama s Čáryfukem, ať mi tam nastříkají kečup a hořčici. Adam mi tam kečup stříkl dvakrát, ale když přišla řada na Čáryfuka a hořčici... Ten začal stříkat tu hořčici jako divý, až mi to z toho tácku kypalo! No dokážete si představit reakci lidí kolem, když jsem řvala, ať přestane stříkat.... Měla jsem co dělat, abych to vůbec donesla na naše místo přes celý stadion. Nestihla jsem ji ani sníst a začal druhý poločas. Já mám ale vždy takové štěstí, že na mě letí balóny.. A to bych nebyla já, aby se to právě v Petřkovicích nestalo. Málem mi to borec napálil do klobásy! Ještě si Sláma dělal srandu, ať dávají bacha na klobásu. Málem mi odstřelili klobásu, hajzlíci! Přišla bych o svou snídani... A že byla chutná. Co stojí za zmínku je to, že Buček z ničeho nic vybouchl na Pulpita a začal mu bezdůvodně nadávat. Přitom Pulpit neřekl ani půl slova? To opravdu nikdo nechápal. Asi na něj dolehlo to, že od nás dostal takové góly. A také se neměl s Pulpitem rád, co jsem teda slyšela. Totálně mu ruplo v hlavě. Vyhráli jsme, pro mě docela nečekaně, 3:1. Děkovačka byla skvělá a z Petřkovic jsme odjížděli s úsměvem na tváři.
Byla jsem celá mokrá..
Měl to být první výjezd, po roce, na kterém jsem měla chybět. Vše bylo nakonec jinak a já se na něj dostala! Nad představou, že se po roce nedostanu na výjezd, se mi chtělo až brečet. Fotbal a celkově sepisování výjezdů, je moje vášeň. Když mi bylo ráno řečeno, že jedu také na výjezd, tak jsem doslova skákala radostí. No, ráno... Spíše dopoledne, při mém úžasném vstávání v 11. Takže jsem se tedy nachystala a mohly jsme s mamkou vyrazit, ano jela se mnou. Nebo spíše s námi. Čekala nás "poměrně" dlouhá cesta a v tom vedru to nebylo zrovna super. Naštěstí jsme měli klimatizaci, cestu jsme přežili a dokonce jsme na místo dorazili přibližně o hodinu a půl napřed. Hned, co jsme vystoupili, tak jsme málem zdechli vedrem. Jelikož byl čas, šli jsme si dát něco na pití a schovat se do hospůdky, kde byl příjemný chládek. Tam naši pozornosti neunikl chlápek, který se neskutečně podobal na Dědka (kdo zná, ví jak vypadá), jak vzhledem, tak i chůzí (viz. fotka). To jsme normálně čuměli z otevřenými pusami, jak moc je mu podobný, taky jsme se samozřejmě neskutečně smáli. No, možná jste si všimli, jak fanoušci Rosic vyhrožovali na diskuzi MSFL, že nám vezmou vlajku apod. Rumič si nechal venku jak bubny, tak i vlajky. Frajer, že? Měl jediné štěstí, že mu to tam hlídali. Taky byl Rumič na ty Rosičáky plně vyzbrojen slzným sprejem, div neměl s sebou obušek. Každopádně za mě měli super pivo, ostatním moc nechutnalo, ale tož musím být výjimka, že? No když jsem spatřila ve dveřích Čáryfuka, s tím svým úsměvem, tak mi bylo jasné, že bude zase veselo.. Tož, jsem čekala na ty Rosické chuligány, ale oni pořád nikde.. 10 minut před zápasem jsme šli pověsit vlajky a připravili jsme si bubny. Přišel za námi starý chlápek se slovy: "Slečno, dáte mi tu paličku?" Všichni se na něho vrhli slovy "proč?" Když řekl, že nemá rád bubny, tak jsem měla dost. Jsem ho chtěla poslat domů na gauč a ať si raději pustí živý přenos, borec. Nijak jsem ho už poté nevnímala a po chvíli odešel. Byli jsme úplně na vrchu tribuny a nehorázně tam pařilo slunce, až jsem myslela že mě poveze domů pohřebák. Říkám vám, jít na fotbal cca ve 40°c je sebevražda. Ale pokud ten klub opravdu milujete, tak jste schopní udělat cokoliv. Chvíli nám i trvalo, než jsme našli časomíru, která byla nenápadně zabudována na zdi hospůdky. První poločas byl bez branek, 5 minut před jeho koncem jsme šly s mamkou vyzkoušet místní klobásu a také cigáro. Klobása byla dobrá, ale měla jsem už i mnohem lepší, za to cigáro docela hnus. Ještě před tím, než jsme ale šly, tak Jaryn nadával na rozhodčího a nějaký starý borec mu tam začal říkat ať se uklidní, že je na fotbale. Čáryfuk mu tam začal nadávat do vola a dostala se mu odpověď: "Neříkej mi vole." Příjemní lidé, že ano? Byl na fotbale, ne v pohřební síni, aby měl být ticho. Když se mu to nelíbilo, tak si měl borec přesednout, nikdo ho nenutil sedět pod námi. No, v druhém poločase už začal úřadovat Čáryfuk, řešil barvu podprsenky. Jakmile se naštval na rozhodčího a řval po něm, tak mě celou poplival, takže jsem byla celá mokrá. To vedlo k diskuzi, že mám určitě mokrou.... Utkání skončilo bez branek, takže jsme si odvezli slušný bod. Po cestě k autu mi dělal Jaryn bodyguarda, kdyby se náhodou vynořili ti chuligáni. Bohužel žádný se nevyřítil. Dělají ze sebe pouze na diskuzi borce. Rumič si chtěl se mnou udělat fotku u mikrobusu, tak jsem mu udělala radost a vyfotila se s nim. To ale zpovzdálí zakřičel pan Klabník, ať udělám reklamu pro MLK TOURS nahoře bez. A abych nezapomněla, tak i role bubeníka může být někdy bolestivá. Měla jsem na stehnu položený totálně rozpálený buben, který mi udělal nehezké a bolestivé jizvy. Co se týče cesty zpět, tak snad stojí za zmínku pouze Maestro. Ten si dělal prdel a mával lidem v opačném směru, kteří stáli v koloně někde poblíž Prostějova a říkal tím svým tónem "Ahoj."
Příprava s Widzew Łódź
Znáte to, prázdniny = chodí se spát pozdě a také se tak i vstává. Já jsem šla spát ve čtvrtek dost pozdě, s tím že zápas bude pro fanoušky tedy uzavřen a nikam nejedeme. Ten šok ráno, když jsem se vzbudila v 9 a bylo mi napsáno že v 11 vyrážíme, byl nepopsatelný. Během hodiny jsem musela stihnout umýt si vlasy, vysušit si je a ještě zajít pro nějaké jídlo a pití na cestu, stresy jako prase prostě. Nestihla jsem si ani vyměnit peníze na zloté, takže risk a modlení se, aby se neplatilo vstupné apod. Ještě než jsme vyrazili, tak nastal menší technický problém. Nějakým způsobem prostřední sedačky nešly posunout dopředu, takže zadní posádka byla vzadu totálně namáčknutá, ale kupodivu to přežili. Před námi byly 4 dlouhé hodiny cesty, to jsme ještě nevěděli, co nás ale po cestě čeká. Na hranicích s Polskem probíhala náhodná kontrola aut, takže jsme si udělali prdel a říkali jsme, že pokud nás zastaví, tak si Rumiče nechají. Nezastavili nás, škoda. Celá prostřední posádka, kromě mě, spala. Tak jsem si vzala sluchátka a snažila se taky usnout, bohužel. Všechno mě z toho sezení bolelo, takže jsem se nemohla na nic soustředit. Když jsem si našla konečně skvělou polohu, tak jsem nemohla ani náhodou usnout a myslela jsem, že budu vraždit. Asi v polovině cesty začaly nehorázné kolony, to jsem měla chuť vraždit ještě více. Beze srandy jsme v těch kolonách strávili aspoň hodinu a cesta se protáhla na dlouhých 5 hodin. Jakmile jsme projížděli kolem jejich hlavního stadionu, tak jsme žasli. Vypadal luxusně, škoda že se tam nehrálo. Chvíli jsme bloudili v ulicích Łódźe, než jsme našli tréninkové hřiště, na kterém se nakonec zápas měl odehrát. Po těch pěti nekonečných hodinách jsme měli chuť na něco k pití, ale k našemu neštěstí tam žádné občerstvení nebylo. Nezbývalo nám nic jiného, než sušit. Honza se ptal svého syna Adama, jestli má ještě něco na jídlo. Po slovech “brumíka a asi 5 lízátek” jsem umírala smíchy. Původně jsme chtěli zápas sledovat z tribuny, ale byli jsme rádi když jsme si po té hrozné cestě stoupli, byli jsme opravdu rozlámaní. Tribuna se hezky zaplnila, i místa kolem. Podle mě tam bylo nejméně 500 lidí. Domácí byli rozhodně po celý zápas lepší, takže to odpovídá výsledku. Celý druhý poločas jsme nedočkavě odpočítavali minuty, protože jsme byli totálně hladoví a rozhodli jsme se jít hned do prvního mekáče, který uvidíme. Když jsme se konečně dočkali konce zápasu, tak jsme šli rychle k autu. U východu stálo policejní auto s klecí, tak jsme říkali, že to mají na divočina Rumiče, který ne a ne jít. Když začali blikat, tak Honza prohlásil, že už ho mají. No po chvíli nás nakonec doběhl a mohli jsme vyrazit. Jakmile jsme zbystřili první mekáč, tak jsme tam hned namířili. Ale řidič nemohl najít vjezd na parkoviště, tak jsme si to objeli. Díky bohu mě zachránil Honza a půjčil mi nějaké zloté, tak jsem si koupila aspoň 2 hamburgery. Honza si šel koupit espresso, ale to co přinesl.. Dostali jsme takový výbuch smíchu, že se divím že nás nevyhodili. Dostal to v kelímku s sebou a bylo to menší než malá půlka. Bohužel jsem od něj nedostala povolení to vyfotit.. Bohužel po cestě zpět se nám kolony opět nevyhly, ale ty už nebyly tak strašné. Dorazili jsme do FM kolem půl noci, když najednou Rumič prohlásil že nemá klobouk. Říkali jsme si jaký klobouk? Pak v autě našli jeho KŠILTOVKU, tak jsme měli dost. 😂
Chyběl poslední krůček.. + Memoriál ve Frenštátě
Byla jsem tak nervózní a zároveň natěšená, že jsem nemohla den před tím vůbec spát. Přece jen chyběl ten poslední těžký krok k postupu. Ještě před odjezdem do Hlučína jsem doma foukala nafukovací pohár z minulého týdne, protože byl už trošku vypuštěný, i po týdnu ale hélium skvěle drželo. Tak tak se ale vešel do auta. Ještě před odjezdem jsme měli menší patálie, jaksi se nám propletly posádky, takže lehký zmatek. Ale nic vážného, že jo. Při příjezdu na stadion jsme měli také menší problém. Rumič nikomu nebral telefon, protože ho měl vypnutý a nevěděli jsme, jestli máme teda kupovat vstupenky nebo ne. Koneckonců jsme je kupovat museli, protože jsme to neměli jak zjistit. Nebylo překvapující, že tam dorazilo dost lidí z F-M, boj o postup je prostě boj o postup. A kluci tu podporu potřebovali. Asi půl hodiny před zápasem mě Rumič poprosil, ať mu jdu pomoci s bubny, to byla ale osudová chyba. Nafukovací pohár se nějakým způsobem vyvlekl ze šňůrky a odletěl. Snažila jsem se ho chytit, ale bohužel. Říkali jsme si, že to bude špatné znamení. Ale i přesto jsme do zápasu vstoupili svými hlasitými pokřiky a boj mohl začít. Starší domácí fanoušci vedle nás začali mít kecy, že přes nás nevidí a že moc řveme. Vzala jsem s sebou i modré a bílé balónky pro zpříjemnění zápasu a ať si to prostě užijeme, když je to ten poslední zápas. Docela ironie, že i ty malé balónky se mi snažily odletět. Bylo nehorázné horko, doslova jsme umírali, jedinou záchranou byla Monča s vodou ve spreji, která nás sem tam stříkala. O poločase jsme se museli jít schovat do stínu, pod stromy, kde bylo konečně dobře a dokonce jsme našli i naše ztracené balónky. Čáryfuk samozřejmě většinu druhého poločasu strávil u stánku s pivem, co jiného od něj čekat. Nesmím také zapomenout na to, že v druhém poločase se mi roztrhl náramek pro štěstí, který se mnou jezdil celé jaro, další blbé znamení.. Bohužel, výsledek zápasu byl zaplacen třetí stranou a tak ten poslední krok nevyšel. Musím pochválit fanoušky z FM, kteří byli na tribuně a skvěle odpovídali na "Druhá strana pokračuje...". Na kluky se nesmíme zlobit, snažili se s plných sil a popravdě, čekali jste, že budeme do posledního kola bojovat o postup? Já tedy vůbec. Bylo to skvělé jaro a já vám kluci mockrát děkuji. Sezónu jsme zakončili s hráči na Stovkách, kde bylo strašně fajn. Myslím, že mluví za vše, když jsem dorazila domů v pět ráno. Pospala jsem si tak tři hodinky a hurá do Frenštátu na memoriál. Stadion jsme hledali podle google map a ty nás zavedly někam ke koňským stájím. No díky bohu, že tam jezdily auta a podle směru jejich jízdy jsme ten stadion našli. Byla jsem docela zvědavá, kdo bude hrát, protože když jsem viděla Pulpita v dresu...😂 Nakonec byl zápas docela vtipný. Mozol v bráně, který vlastně ani v bráně nebyl, protože za ni tancoval s dětmi. Poté skvělý Kalina, v roli útočníka, kde mu to skvěle šlapalo. Škoda, že mi nejdou nahrát videa, vstřelil totiž skvělý gól, teď si ale nejsem jistá, jestli jich nebylo více. Přišel nás také pozdravit bývalý brankář Lipiny, Mrozek, který chytal za domácí. Zpět na vlak jsme doslova běželi, protože nám nejel z Frenštát město, ale Frenštát. Naštěstí jsme ho stihli tak tak, ale byla jsem totálně mrtvá. Přeci jen naspat za 2 dny jen tři hodiny není nic skvělého..😂 Memoriál byl ale skvělé zpestření ukončené sezóny. Budete mi chybět kluci.😪
To byly nervy..
Abych byla upřímná, tak po cestě do Otrokovic se nic podstatného nestalo. Akorát mamka si trochu pochrápala v autě, no trošku víc. To jsme jen na sebe házeli pohledy a snažili se udržet smích. Hned, co jsme dorazili na místo, tak jsme si šli dát něco na pití. Tak jsme vlezli někam, kde byla cedule bufet, ale jaksi to bufet nebyl. Vlezli jsme do chodby, kde se nacházely kabiny a hned nás hnali ven. Prý co tam pohledáváme.. No koho by napadlo dát ceduli “bufet otevřen” ke kabinám. Nakonec jsme ho našli venku, tentokrát jsem si dala nealko, po minulém týdnu nemůžu alkohol ani cítit. Každopádně když si všichni prohlíželi sestavu, tak je málem trefilo. Ale i přes tu sestavu jsem jim věřila. I když, ten strach tam přeci jen trochu byl. Rumič se následně opřel o střídačky, které byly kryté pouze nějakým plastem, normálně jsem si myslela že se propadne, ale bohužel. Chvíli jsme se rozhodovali, kde se umístíme a po domluvě jsme se vydali na místo vedle tribuny. Po cestě jsme se ale zastavili nad nehorázným zápachem. Ne, tentokrát to opravdu nebyl Čáryfuk, tedy spíše naštěstí. Smrdělo to spíše jak nějaký kozinec. Pokud to tam místní čuchají každý zápas, tak potěš koště. O kousek dál jsme se pozdravili s domácím kotlem, aspoň někde mají normální fanoušky. Došli jsme konečně na své místo a chystali jsme se zavěsit vlajky. Chtěli jsme je pověsit na branky, které tam byly. Problém byl v našich výškách. Takže se Ondra odhodlal “šplhat”, ale lehce mu to klouzalo, opravdu jen lehce.. Ale jedna strana se mu povedla přivázat. Na druhou už se vrhl Čáryfuk, který se na tu branku zavěsil jako opice, div ji nepřevrátil. Zbytek jsme už raději pověsili na zábradlí. Samozřejmě někteří ochutnali před začátkem utkání i místní pivo Zubr. Pěkný hnus. To ani v Dolním Benešově nebylo tak hnusné. Když začal zápas, tak jejich kotel spustil pokřik, který zněl jako “Vítkovice”, později mi došlo že to budou asi “Kvítkovice”. Ondra se nabídl, že mi udělá pár fotek, když už má u sebe foťák. Takže Ondro, čekám až budeš doma a pošleš mi výsledky!😂 Předem děkuji. Samozřejmě to od začátku zápasu bylo hodně vypjaté a byli jsme z toho dost nervózní. V 40. minutě jsme dostali gól, ale v další minutě nám rozhodčí odpískal penaltu, kterou proměnil Adam Varadi. O chvíli později jsme se díky Adama dostali do vedení. Jakmile rozhodčí odpískal poločas, tak jsem se s Ondrou, mamkou a Čáryfukem vydala na občerstvení. Tentokrát jsme šli ale druhou stranou a byl to docela blbý nápad. Ti dva si to přeskočil na hřiště a Čáryfuk si ze mě dělal srandu, že se tam nabodnu, měl smůlu chlapeček. Nejsem on, abych se tam nabodla na nějaké křoví nebo skončila v kopřivách. To nebyla ale jediná překážka. Musela jsem tam potom lehce šplhat na tribunu a zase z ní skákat dolů, myslím že se lidi museli opravdu nad námi bavit. Chtěli jsme si dát klobásy, ale jaksi neměli grilované, ale pouze vařené. Mamka to riskla a za těch 55 korun si ji koupila. No nebyla to tak úplně klobása, spíše nějaký hrubý párek a pěkně odporný. Nemáme to ale štěstí na to jídlo? Do Uničova jsme jeli na makrely, neměli. V Hodoníně jsme si chtěli zase dát klobásy a tam nám řekli, že tento zápas nejsou. Začínám se bát, co nás tedy čeká v Hlučíně.. Po cestě na naše místo se Čáryfuk zaměřil na lavičku, která byla před nim. "To je krásná lavička," začal a přitom sledoval nějakou babu, která tam seděla, jak jinak. Vrátili jsme se na místo, když jsem si všimla že má Ondra kytičku ve vlasech. Tu mi následně podaroval, tak jsem samo sebou poděkovala a dal mi ji do culíku (bohužel mi zvadla, ale už jsem si zvykla.. když mně chcípne i kaktus..). V druhém poločase jsme už nebyli tolik ospalí, jako v prvním, a začali jsme fandit opravdu z plných plic. Když Adam přidal svůj třetí gól, Čáryfuk mě zezadu tak ohnul přes zábradlí, že jsem málem skončila na hřišti. Radost byla opravdu veliká, jelikož to byl zápas opravdu o nervy. Čáryfuk o chvíli později opět úřadoval, když začal řvát na pomezního rozhodčího a lehce mu zanadával. Za chvíli ale uznal, že to bylo zbytečné a začal se mu omlouvat. Ten mu s úsměvem odpověděl: "Dokud na mě neházíte kelímky a nelijete pivo, tak je to v pohodě." Vypadáme snad jako nějací chuligáni? Nikdy mě nebolelo v krku tak moc, jako po zařvání slovíčka "gól", když přidal čtvrtý a zároveň poslední gól Venca Vašíček. Rozhodčí ani neodpískal konec a my začali s tou naši "Okolo Frýdku cestička..". Jak mě se chtělo smát, když někdo zpíval "Slyšel jsem tam Válcovny pěkně hrát," místo viděl. Jak můžete slyšet někoho pěkně hrát fotbal sakra?😂 Po děkovačce jsme se tedy vydali k autu, že už pojedeme. V tom Jaryn měl u sebe vepředu nějakou mravenčí apokalypsu, tak jsme raději chtěli rychle zmizet, než se těch mravenců najde více. V tom se ale vepředu začali škrábat všude možně. Dokonce chodili ti mravenci i po volantu. Pořád se o nich zmiňovali, tak mě také začalo všechno svědět, myslela jsem že je zabiju. No žádná prdel, povím vám. Jelikož hmyz nesnáším, tak to byl pro mě horor. Také jsme nasáli po cestě takový divný puch, jako bych cítila Čáryfuka. Aspoň nějak v tom autě s námi byl. Celkem mě mrzí, že jsem byla na tom výjezdu tak mrtvá... Ale asi se na mě podepsalo celotýdenní učení na zkoušky, kdy jsem se učila celé dny i noci a nechodila do školy.. Pojďme si společně užít poslední výjezd do Hlučína a zafanděme si z plných plic!😊
Divoch Čáryfuk
Před odjezdem, který byl naplánován na 12.45, jsme se ještě skočili posilnit kofeinem v podobě kávy do McDonaldu. Původně jsem si tam chtěla koupit něco na jídlo, ale to už jsem bohužel nestíhala, takže jsem to chtěla nechat na nějakou benzínku po cestě. Na místě srazu se nás sešlo 12 a mohli jsme vyrazit. Čáryfuk začal mluvit o tom, že by si chtěl koupit knížku a v ten moment mi jen proběhlo hlavou: ,,Čáryfuk a knížky? Vždyť to nejde k sobě." Po chvíli vytáhl Jaryn domácí meruňku, tak jsem si dala na rozjezd hned 2 půlky. A nebyla jsem jediná, dal si Čáryfuk i Marek. Chvíli jsme se bavili také o mých závěrečných zkouškách, které mě čekají za 2 týdny, tak mi držte palečky.😜 Abych byla upřímná, tak si z cesty tam moc nepamatuji a to díky několika půlkám, které jsem si ještě dala. Co si ale moc dobře pamatuji je moment, kdy jsme byli na benzínce. Začala se tam řešit promáčklina na kufru. Čáryfuk, jako správný rádce, pronesl že by na to vzal zvon, který se používá na wc a odpady. Ach ty jeho nápady. Po, přibližně, třech hodinách cesty jsme dorazili do Hodonína. Dostali jsme vstupenky a vydali se k pokladnám, aby nám je zkontrolovali, znáte to. Jenže pan securiťák byl velmi "milý" a pronesl, že máme falešné vstupenky. Opravdu milí lidé v tom Hodoníně, co? Tohle, co se týče security, není ještě konec. Všichni si šli hned pro pivo, které bylo zdarma, když jste jim odevzdali vstupenku. Ale i poté nám ho dávali ve většině případu zdarma. Chtělo to něco k snědku, tak jsem si dala trhané maso v housce, klobásky nevedli. Chuťově to bylo dobré, ale ta cena zase tak dobrá nebyla. Čáryfuk si to dal taky, ale na nějaké placce a měl to levnější. Jak jsem říkala.. v Hodoníně jsou opravdu milí lidé.. vyhodili některé z nás z lavičky, protože jsou prý "domácí". Jaryn je ale setřel slovy: ,,My jsme doma všude." Po chvilce jsme raději šli pověsit flagu. To jsme s Čáryfukem uvažovali, kde ji dáme. No, zkoušeli jsme to všelijak, ale nakonec jsme ji dali přes reklamy. Jenže tam foukal vítr, tak jsme to museli nějak zatížit. Čáryfuk tedy přelezl plot a dal tam dva kamínky. Jaká smůla, že to ty dva kamínky nezvládly a on tam musel lézt znovu. Tentokrát jich tam dal 10. Opět to nezvládly. Tak jich tam dal asi 20 a už to konečně drželo. Chvíli poté, co začal zápas jsme si chtěli zařvat: "Do Hodonína si vyjedem, 3 body si odvezem..." Jenže se nám jaksi popletly slova a nebyli jsme do schopní dokončit. Takže Čáryfuk si šel raději odskočit, protože už se mu strašně chtělo. Když se vrátil, tak si vzal do ruky hned pivo. Jenže to pivo nebylo jeho, ale mamky. Prostě blázinec. Ten jejich hlasatel měl také očividně dost, protože každé slovo, které vypustil z pusy bylo tak hrozné až vtipné. V prvním poločase se už nic zábavného nestalo, aspoň si tedy nevzpomínám. Naopak o poločase si šla mamka koupit "mega" párek, jak psali. No byl to spíše mini párek, ale budiž. Už jsem se tam nedivila ničemu. Jakmile jsme viděli, že se k nám blíží třetí buben, tak jsme mysleli že je po nás. Naštěstí se ale k bubnování nepřidal. V druhém poločase jsem nebyla moc schopná soustředit se na hru, protože mě rozptylovali hráči, kteří se kousíček od nás rozcvičovali. V 62. minutě jsme se dostali do vedení díky gólu Vency Vašíčka. Při naši rozcvičce nás rozptyloval Gomola, který se přidával ale o vždy o něco dříve. Ke konci zápasu jsem chtěla přelézt plot, ale nevěděla jsem jak. Svou pomocnou ruku mi nabídl Čáryfuk. Ten mě ale místo pomoci chytal za prdel. Nakonec jsem se ho jen chytla a přelezla to sama. Ostatní už si pomalu chystali pyro na děkovačku. Mamka taky mohutně chtěla za ten plot, takže tam vlezla. Děkovačka byla skvělá a dost dobře se povedla. Pamatujete, jak jsem psala, že ještě není se security konec? Tak právě na konci zápasu nám začal jeden z nich vyhrožovat, že na nás za to pyro zavolá policii. Jak strašidelné, už se třesu strachy. No každopádně už byl čas přelézt plot zpět, jenže nastal menší problém. Jak? Mně pomohl trochu Čáryfuk, jinak jsem to měla bez problému. Horší to bylo s mamkou, tu tahali 3 lidi. Ale tak nakonec se od tama dostala, když zasáhl Čáryfuk zezadu. Jinak bych ji tam asi nechala. Pomalu jsme se chystali k autu, když za námi šel Vychy a popřál nám šťastnou cestu. Chystala jsem se na zpáteční cestě spát, ale panečku to byla party. Ze začátku jsem se tedy snažila usnout, ale to by mě nesměl vyrušit Čáryfuk, když mi posílal na messengeru samolepky. A neskončilo to jen u samolepek. Ale také u sexuálních narážek. Nad tím jsme se vepředu nehorázně bavili. Zadní řada spala, tak jsme je nechali. Čáryfuk si začal pouštět písničky a skákat, tak jsem se přidala. Zkoušel si opět mé sluneční brýle, také i od Jaryna. Jaryn naopak zkusil moje, vypadal v nich jako baba s krátkými vlasy. To mi v hlavě trkl nápad, filtr na snapchatu, který je přemění na baby. No zkusili si to snad všichni, takže výsledky máte mezi fotkami. Uchcaný Čáryfuk byl zpět, nevěděl jak má řidiči říct, že se mu chce na záchod, tak řekl: ,,Šéfe, tady dámy chtějí na záchod." Nejlepší výmluva, fakt. K jeho štěstí jsme zastavili na benzínce, kde hned běžel někde za popelnice. Já jsem si šla koupit něco na pití a šla si pro klíč na wc. Mamka se tam rozplývala nad nějakou plyšovou opičkou. Na to ji Čáryfuk řekl, že by chtěl taky takovou opičku a prodavačka mu řekla, že má opičku ale jinou. Marek celou cestu tvrdě spal, takže mu Ondra do ruky dal plechovku piva, aby to vypadalo že se ožral. To si musel Čáryfuk samozřejmě vyfotit, jenže když se zvedl, tak vypustil fakt odporný prd. Jsme mysleli, že se zblijeme. Bohužel ty prdy jsme museli čuchat celou cestu, ale přežili jsme to a vrátili se zpět do F-M živí..😂 Každopádně zbývají do konce sezóny pouze 2 výjezdy, pokud je oba absolvuji, tak jsem jediná, která má splněné všechny výjezdy za tuto sezónu.
Vezeme si další 3 body!Po dlouhé době jsme se vydali na výjezd vlakem. Mířili jsme do Hulína za dalšími třemi body. Sraz byl na nádraží už v 9, někteří už ale měli v 8, aby si stihli dát pivo. Vůbec mi a mamce nedošlo, že máme výluku a pojedeme do FnO busem. Mamka šílela, že bude zvracet. Když už jsme celá banda nastoupili do úplně posledního autobusu, tak začali přicházet i další lidi. No Čáryfuk zdravil každou paní, co do toho autobusu vešla. Poté se tam nasáčkovaly ještě nějaké tanečnice s kufry. Mohlo jim být tak 10-15? To Čáryfuk slintal. Vedle Maestra si sedla zase nějaká paní a Čáryfuk mu tak záviděl a chtěl si přesednout. Ve Frýdlantě jsme doslova běželi na vlak, kvůli zpoždění. Ve vlaku nebylo moc místa, tak jsme někteří stáli. Jelikož měl u sebe jízdenku Houba a my byli různě rozházení, tak jsme se domluvili na signál "Lipina", což znamenalo že když přijde průvodčí, tak si všichni stoupneme. Adam mě nemohl vidět, jak stojím, tak mi uvolnil místo. Za 2 minutky ale vystupovala paní od vedle a on si hned sedl. Jaryn vytáhl domácí meruňku a už to jelo, jedna půlka za druhou. Čáryfukovi začalo být teplo, tak se začal svlékat a Jaryn mu řekl: ,,Přehlídka nejnovějšího modelu trenek." To byl záchvat smíchu. Ve Veřovicích jsme museli stát a čekat na vlak, který přijede z opačné strany. A žel měl sakra zpoždění. Čáryfuka to nebavilo a šel si zakouřit, naštěstí to stihl.. Škoda, mohla být sranda. Jakmile přišla nová paní průvodčí, tak Čáryfuk hned stresoval, že nestihneme ve Valmezu přípoj do Hulína. Přitom jsme měli zpoždění jen 10 minut a měli jsme to akorát, zbytečná panika. Prý ten vlak bude na stejném nástupišti, kde přijedeme. Také se nás ptala, co je zajímavého v Hulíně. Když jsme řekli, že fotbal tak jen protočila panenkami. Mamka skončila ve vlaku na 4, hledala rtěnku, potom i náušnici. Dorazili jsme do Valmezu a vlak na Hulín nikde. Průvodčí na nás volala, že je na dalším nástupišti a to jsme nasadili bomby. Zase jsme běželi. Našli jsme si místo před kabinou strojvedoucího. Dělali jsme blbosti a strojvedoucí přišel, ať jsme prosím ticho, že ho to ruší. Jak jsem sakra měla vydržet hodinu bez smíchu?! Adam oblboval mamku, pořád chtěl sex apod. Já seděla s Čáryfukem a domlouvali jsme se už na výjezd do Otrokovic, naštěstí bych měla mít ten týden volno na učení před závěrečnými zkouškami. Adam probíral s mamkou ideální typ jejího muže a někdo dodal, že ho musí mít velkého a Maestro dodal, že černého. Dojeli jsme do Hulína a mamka měla patálie s bundou, nešla ji zapnout. Bylo tam sakra chladněji, než ve Frýdku. Šli jsme zkratkou přes nějaké křoví, kde se šli skoro všichni chlapi vyčůrat a my zase nic. Ještě bych tam někde chytila klíště, jak byla ta tráva vysoká. Šli jsme tedy cestou, kudy nás naváděl Jaryn, ale jaksi jsme zabloudili? Čáryfuk se zeptal nějakých lidí na zahradě, ti nám řekli, že musíme zpět a hned první uličkou vpravo. Po cestě jsme u stromu našli lavičku, kterou jen tak nikde neuvidíte. Bylo stvořená přímo pro Smetáka. Za chvíli jsme viděli autobus a to znamenalo jediné, mise najít stadion byla úspěšná. Co si budeme.. Na místo jsme už dorazili v podnapilém stavu, takže jsem si dala něco nealko, ale Jaryn vytáhl flašku číslo 2, tentokrát Calvados. To jsem si ťukla s Čáryfukem na výhru. Ten za chvíli vylil pivo. A tím to nekončí! Dopadl k nám balón od hráčů Hulína a Čáryfuk ho chtěl kopnout zpět. Rozpřáhl se a místo aby ho kopl na hřiště, tak ho kopl jen do střechy nad sebou, která málem křupla. Za chvíli jsme se tedy vydali na své místo. Po cestě jsme si vzali lavičku, tahala jsem ji s Rumičem, ale z ničeho nic mě začaly štípat oči a nic jsem neviděla, tak jsem šla poslepu. Na lavičku jsme si někteří stoupli, ať lépe vidíme. Po chvíli jsme obdrželi tašku plnou "dynamitu". Se začátkem zápasu jsme začali bouřlivě fandit. Řvali jsme z plných plic, přeci jen jsme měli něco vypito, že? Za zmínku určitě stojí rozcvička LI-PI-NA, při které si Čáryfuk nahlas usral. Před koncem poločasu jsem šla s Čáryfukem pro klobásy, ten dostal nápad, že si zkusíme dát "druhá strana pokračuje". A povedlo se! Když jsem se vraceli z klobás, tak si šel Čáryfuk hrát s malými dětmi fotbal. Skákal v bráně jak splašený a byl celý špatný z toho, že dostal gól od malé holky. Druhá půlka byla ve fandění slabší, asi 10 minut jsem stávkovala a nemohla jsem vůbec fungovat, po chvíli jsem se ale trochu vzpamatovala a snažila se fandit dál, i když to nebylo 2x lehké. Také jsme měli zase Duo Jamahu! To byl koncert vám povím.. Kluci se snažili, jezdili po prdeli, bojovali. Byli jsme zkrátka silnější. Díky penalty Varadiho jsme zvítězili 1:0. Výhru jsme oslavili "dynamitem", který jsme dostali. Ale to se trochu zvrtlo. Rumič začal házet petardy a Čáryfuk nechtěně hodil na trávu světlici, myslel si že to je dýmovnice. Fitus se nás s úsměvem ptal, jestli to náhodou nebouchne když za námi půjdou. Na děkovačku za námi přišli i kluci z lavičky! Byli jsme rádi, protože Lipina je přece jeden tým. Při plácání se na mě usmál Patrik Kaizar a mamka začala žárlit. Po děkovačce se začali všichni hádat a nadávat si za to pyro. Já jsem raději zmizela. Čáryfuk byl tak naštvaný, že šel hned na nádraží, i když nám měl jet vlak za 2 hodiny. Neřešili jsme to, zašli jsme si ještě na záchod a rozhodovali jsme se, kam si zajdeme. Pomalu jsme se dali na cestu, ale Maestro začal volat Jarynovi, že nás hráči vezmou sebou jestli budeme chtít. Samozřejmě se nám to moc hodilo, protože čekat na vlak 2 hodiny? Čáryfuka jsme tam nemohli nechat, tak mu Adam zavolal, ať se vrátí, že nás berou hráči. Ten řekl, že už je dávno na nádraží. Přitom uběhlo od toho incidentu ani ne 10 minut? Nechápu, jak se tam tak rychle dostal. Cesta zpět na stadion mu ale trvala tak nejméně 20 minut. Naštěstí ale dorazil. Mamka opět začala hysterčit, že potřebuje kinedryl jinak bude zvracet. Šiga ji poradil, ať myslí na něco pěkného, třeba jeho. Byli jsme tak unavení, že jsme v autobuse skoro spali, ale já rušila mamku z poslouchání hudby. Protože když jsem se otočila, měla jsem skvělý výhled na fotbalisty.😂 A také bylo zajímavé poslouchat o čem se hráči baví.😂 Bohužel cesta rychle utekla, tedy až na jednu chvíli, kdy před námi jela nějaká Octavia asi třicítkou. To se Varadi naštval a začal řvát, ať si ten k*kot s tou Octavii pohne. Prostě kino. Blížili jsme se už ke Stovkám a Varadi začal hysterčit, že si tam někdo vzadu prdnul. Hádám, že asi Fitus, protože se smál a seděl vedle něj. Když jsme dorazili, tak někteří se ještě vydali na pivo a někteří domů. To byl zase zážitek.
|
To byly klobásy..Ve 12.00 jsme měli sraz na vlakovém nádraží, ale my jsme s mamkou moc nestíhaly. V 11.45 jsem ještě neměla ani sbalené věci (viz. obrázek). Povím vám, že mamka mě tak prohnala, že jsem nemohla polapit dech a ještě jsme to nakonec stihli včas. Když jsme se s ostatními začali bavit něco o babách, tak Čáryfuk najednou oživl a začal se se námi bavit. Takže pokud s nim budete chtít někdy mluvit a on vás nebude vnímat, tak řekněte "baby" a on procitne. Jakmile jsme nastoupili do auta a vyrazili jsme, tak se na mě Čáryfuk podíval a řekl mi, že s těmi slunečními brýlemi vypadám jako moucha tse-tse a mě v tu chvíli nenapadlo nic jiného, než vydat zvuky mouchy. Řeknu vám, že nám fakt slušně hrabalo. Také jsme se dozvěděli, že Šiga měl ještě vaječný koňák z minulých Vánoc a ten byl tak zatvrdlý, že nešel ven. Na to se ozval Čáryfuk, jestli už jsem někdy měla opičí mozek. Nechápala jsem vůbec o co kráčí, takže mi to ukázal a vypadá to docela dobře. Také jsme se dostali ke konverzaci, proč jsem nestíhala. Tak jsem řekla, co jsem dělala a Čáryfuk řekl, že jsem si beztak "mastila kačenu", zrovna jsem pila, takže pití málem skončilo na spolujezdci přede mnou. V Novém Jičíně stáli policajti a stopovali některá auta, nás naštěstí nezastavili, ale ten pohled té policistky? To bych se posrala strachy i já. Čáryfuk si chtěl mermomocí půjčit mé sluneční brýle a zahrál si na Jamese Bonda. To nás také přivedlo k rozhovoru o rentgenových brýlích, díky kterým by šlo vidět přes oblečení. No čí nápad by to jen mohl být, že? A prý nejlépe je mít v autobuse plných ženských. V rádiu mluvili nějaké bláboly o Ježíšovi, na to Šiga řekl: "Ježíš, to je hustej týpek." V ten moment jsme si s Čáryfukem zavzpomínali na náš výjezd ve dvojko do Varnsdorfu, kde jsme po cestě poslouchali nějaké perverzní pohádky. Čáryfuk se nám také svěřil, že viděl v Havířově bezdomovce s hajzl papírem v ruce a vlál mu, jsem myslela že se počůrám smíchy. Strašně jsem chtěla Čáryfukovi oplatit to, že mi tenkrát řekl že jsem hezká, když viděl na pasece krávy.. Takže když jsem viděla lamy, tak jsem řekla: "hele, ty jsi ale krásný." Na to mi odpověděl: "to je ale TA lama." A já na něj: "jo? A jak se asi rozmnožují ty lamy?" Na to už neměl slov a začal se šíleně smát. Když už jsem vzpomenula to čůrání, tak samozřejmě se Čáryfukovi opět chtělo, tentokrát už ve Valmezu, ale měli jsme domluvenou zastávku když tak až ve Vsetíně, kde jsme ale bohužel nezastavili. Jakmile jsme ale dorazili do Uherského Brodu, tak si hned hledal místo a vypustil ten splav. Měli jsme dostatek času si dát ještě něco na pití. Uviděla jsem nápis "free wifi", tak jsem byla nadšená, že nemusím čerpat tolik dat. No, to by ta wifi musela fungovat. Pivo bylo hnusné a sladké, takže jsem raději zůstala u nealka. Bylo překvapující, kolik lidí na zápase bylo. Slyšela jsem dva kluky, co kolem nás šli jak říkají: ,,ta vlajka by krásně hořela." Nenechala jsem se vyprovokovat a jen odpověděla: "vy by jste taky krásně hořeli." Na to už neměli slov a raději šli pryč. Přibližně v 30.minutě jsem si uvědomila, že jsem vlastně zapomněla doma na oběd a tak jsem se chystala jít těsně před poločasem na klobásu. Tajně jsou doufala, že bude lepší než v Uničově. V 40.minutě jsem si tedy šla s Ondrou na jídlo a byla jsem mile překvapená. Panečku, to byla klobása! A ne jak v Uničově. Začátkem druhého poločasu jsem se ještě vracela pro něco na pití, protože tam bylo opravdu teplo. Moc se nám nedařilo vstřelit gól, ale v 87. minutě se konečně povedlo! To byla radost! Chtěli jsme za nimi skočit na hřiště, teď toho litujeme. 3 body jsou opět naše! Opět nás skvěle podržel brankář Kofroň, díky moc! *tlesk, tlesk* Měli jsme takovou radost, že jsme ještě nějakou tu chvíli po zápase řvali v autě věci typu: "je to doma." Samozřejmě se zpáteční cesta neobešla bez humoru. Proč musí být všude to zvěrstvo? Poté vždy skončíme u nějaké debaty. Tentokrát to byly ovce a Čáryfuk se začal bránit, že není chlupatý. Do detailů raději nepůjdu.. Také dostal chuť na točenou zmrzlinu a najednou jsme skončili u twisteru. Do teď nevím o co šlo, jen měl strašný výbuch smíchu a tvrdil mi, že ho mám vyzkoušet až budu sama doma. Věřím, že na to myslí ještě teď a směje se. Na facebooku měl opět nějaké ty videa, tentokrát psa se slepicí, kdy pes ojížděl slepici. To vedlo zase k tématu, jak "píchají" slepice. Díky bohu už nepřišel s ničím jiným.
BTW.. Děkuji Ondrovi za poskytnutí fotky "našeho" sektoru! A poděkování patří i skvělému Jarynovi, který mi podaroval "vstupenku" do sbírečky! |
Z Uničova si vezeme 3 bodyTentokrát se se mnou vydala i mamka. Ta se ale vrátila domů zpět pro šály a řekla, ať pomalu jdu, že mě dožene. Když už jsem byla v půli cesty, tak ona pořád nikde, tak jsem prostě šla a říkala si, že snad dojde. Když jsem se blížila k nádraží, tak jsem najednou viděla mamku, jak jde s Maestrem. Nechápala jsem v ten moment vůbec nic. Přišla jsem za nimi a zeptala se mamky, proč mi říkala, že mě dožene a šla jinudy. Sranda teprve byla, když mi řekla že po cestě nejspíše ztratila mou šálu. V ten moment jsem ji málem proklela. Čáryfuka jsme okamžitě upozornili, ať si raději zajde na záchod, ale tvrdil že se mu nechce. Takže jsme mohli vyrazit. Čáryfuk opět perlil svými příspěvky na facebooku, kde měl polonahé ženské apod. Potřebuje to ještě vůbec komentář? Také se nám přiznal, že je po divokém večeru, kdy vyznal své přítelkyni lásku při svíčkách. Ale on si bohužel nic nepamatoval, protože vypil s kamarádem litr vodky. Samozřejmě se mu chtělo na záchod. Takže jsme před Olomoucí museli zastavit a všichni šli opět čůrat a vytvořili klasicky lajnu. Za chvíli už z toho bude tradice. Po již zmíněném divokém večeru měl kocovinu. Takže se z ničeho nic ohnul a vypadalo to, že bude zvracet. Proč musím sedět vedle něj vždy já? Ale přiznejme si, že bez něj by to byla nuda. Do Uničova jsme dorazili necelou hodinku předem, takže jsme si ještě zašli na pivko a tak. Když už jsme šli do "sektoru hosté", tak jsme potkali a pozdravili našeho bývalého hráče Patrika Strnada, který tam zrovna nechtěně kopl balon. Čáryfuk na něho začal, že dneska vyhrajeme, ale vyznělo to jako by to říkal našemu hráčovi. Po tomto jsme se odebrali na své místo a pověsili flagu. Jaryn těsně před zápasem nade mnou dělal srdíčka, ale kéž bych si pamatovala proč. Zápas začal a my začali fandit. Rumič se nám svěřil, že je trochu opilý, takže to vysvětlovalo jeho bubnování. V 8. minutě padl první, krásný, gól. Koncem prvního poločasu jsem ještě převzala buben já. O poločase jsme si museli dát klasicky něco na jídlo. Těšili jsme se na makrely, ale řekli nám, že zrovna dneska je nevytáhli a nebudou. Aby toho nebylo málo, tak když jsme došli ke stánku, tak smazali z nabídky i cigáro a nám zbyla klobáska. Tedy spíše klobásečka? Menší klobásku jsem v životě neměla, ale když byli na řadě jejich fanoušci, tak vytáhli velké, jak překvapující. No každopádně jsme se vrátily s mamkou na místo a začaly lítat vosy, včely a všechno možné. Jsem myslela, že se zblázním. Jedna ji přistála na vlasech a já šla několik metrů od ní se slovy "nepřibližuj se ke mně." No to se několikrát opakovalo a já už neměla slov. V 57. minutě navýšil Hruška na 2:0! Ke konci se zranil Dan Bialek, odnesli jej na nosítkách a my mysleli, že je s ním konec. Ten se ale nevzdal a šel bojovat dál. Vedení se nám podařilo udržet a 3 body byly doma! Velkou zásluhu na výsledku má brankář Kofroň, který chytal jako bůh! Samozřejmě na výsledku mají zásluhu všichni hráči, paráda kluci! Děkujeme. Na děkovačce jsme měli dýmovnice, ale modrá jaksi nechtěla hořet. Jakmile jsme nasedli do auta, tak si Čáryfuk začal stěžovat, že mu je strašné horko. A hádejte co měl na sobě? Čepici a ještě si dal kapuci. Magor prostě. Byli jsme ale neskutečně unavení, protože jsme museli vstávat brzy, takže jsme usnuli. Také jsme se rozhodli, že pojedeme ještě do Frýdlantu, který také vyhrál. Neděle plná výher.
|
V neděli na VrchovinuCo je lepšího, než se v neděli místo učení vydat na výjezd? Nic. Ta sranda za tu 5 prostě stojí!😂 A jak se daří, tak se daří.. tak jsem si ráno chtěla na nádraží koupit něco na jídlo, jelikož jsem nesnídala a všechno bylo zavřené a automat mimo provoz. Není to pecka? Kolem 11 hodiny jsme se tedy vydali na cestu. Posádka auta se skládala z 8 lidí a zrovna já skončila vedle Čáryfuka, to mi bylo hned jasno, že to nebude jen tak. Po cca 20 minutách cesty mi tam začal skuhrat, že se mu chce strašně čůrat, tak se tam houpal. No než se zpráva, že se mu strašně moc chce na záchod dostala k řidiči, tak to trvalo takových dalších 20 minut. Mezitím jsem Čáryfukovi tedy nabízela flašku od kávy, ale prý by to přeteklo, no.😂 Naštěstí se dočkal a my si udělali asi na 5 minut pauzu. Když jsme opět pokračovali v cestě, tak si Čáryfuk zapnul facebook a díval se na různé příspěvky a videa. No to by nebyl on, aby si nerozklikl 10 menstruačních problémů a nečetl to nahlas přes celé auto. Za chvíli zase četl něco o masturbaci, no prostě celý on. Poslední hodina cesty se skládala ze zatáček, kopců a různě skákajících cest, to jsem myslela že už na někoho hodím šavli. Díky bohu jsem to přežila. Když jsme dorazili na stadion, tak akorát před námi přijeli hráči a my měli čas asi hodinku a půl. Nejlepší bylo, když Čáryfuk chtěl platit vstupné 40,- pětistovkou a pán ho poslal někam.😂 Byli jsme nehorázně hladoví, tak jsme si hned koupili klobásu, která byla dost dobrá. Uvažovali jsme, kde si uděláme sektor a šli jsme tedy na nějakou tribunu, která byla mezi střídačkami. Za chvíli nám někdo řekl, že je to VIP tribuna (VIP, která se málem rozpadla), tak jsme si šli udělat sektor hned vedle. Tam jsme se málem zabili, protože to byly samé krtince. No, kdybych měla komentovat jejich trávník...😃 Samozřejmě si fanoušek NMnM musel do nás rýpnout. Začal řvát pipina a Žabák mu na to odpověděl: "tvoje máma má pipinu a chlupatou a suchou." To mě totálně rozsekalo. Potom tam Čáryfuk měl nějakou "bitvu" s kluky za plotem, ke které se přidal Žabák, polil je pivem a hned dali pokoj. Když jsem se tak ze srandy zadívala na Čáryfuka, tak jsem si říkala, že mi strašně někoho připomíná. Bingo, lenochoda Sida z Doby ledové. A když už jsem u těch podob, tak nesmím zapomenout na hráče "Města", co měl na hlavě palmičku. Každopádně zápas skončil tak, jak skončil.. Zajímalo by mě, jak "Město" slaví výhru, když měli takové oslavy při 1 bodu. No, vrátili jsme se k autu. Jelikož jsme museli vlézt ze strany, kde jsme šli po obrubníku a tam byl hned prudký kopec, tak Čáryfuk samozřejmě otevřel dveře a kdybych se nechytla těch dveří, tak jsem někde pod kopcem. Byli jsme hodně unavení, tak jsme se snažili usnout. Čáryfukovi se to povedlo tak, že skončil až na mě a probudil se, protože se mu zase chtělo na malou. Nechybělo zase jeho houpání. Tak jsme zastavili někde v poli, kde se šli všichni chlapi vyčůrat a postavili se hezky do řady. No, na mě nikdo nemyslel, tak jsem to musela vydržet až domů (nevýhoda holek na výjezdech).🙂 Zbytek cesty jsme odpočívali, takže nic co by stálo za zmínku.
|
První jarní výjezdDo Kroměříže jsme jeli zájezdem, který pořádal klub. Autobus byl skoro plný, což bylo fajn. Ale i přesto se někteří vydali auty. Autobus jel opravdu ,,bleskovou" rychlostí, až jsme se báli, že to nestihneme. Samozřejmě jsem si chtěla udělat pohodlí, tak jsem si dala nahoru opěradlo, abych se mohla opřít. Bohužel to jaksi nešlo dát dolů a celou cestu jsem zkoušela všechny možné tlačítka, ale bohužel. Už jsem si nevěděla vůbec rady, tak jsem řekla, že tomu kdo na to přijde dám 1 000,-. Tak se Čáryfuk (nová přezdívka Čočkin) toho hned chopil, ale také na to bohužel nepřišel. Aspoň jsem nepřišla o peníze😂. Naštěstí jsme stihli přijet včas, i když to bylo tak tak. Vstupenku do své sbírky díky bohu mám, takže v blízké době si ji určitě nalepím svou zeď. V sektoru hosté se nás sešlo okolo 50 fanoušků. Což si myslím, že je dost slušný počet. Se začátkem zápasu jsme si i pořádně po té dlouhé době zařvali. Vlastně jsme fandili celý zápas úžasně. Už od začátku jsem cítila, že vyhrajeme. Celý první poločas jsme se nesmírně bavili, ale už si bohužel nevzpomínám nad čím. Ve 44. minutě jsme vstřelili gól, byla jsem neskutečně ráda. O poločase jsme si zašli na klobásu, ale bohužel ještě nebyly hotové, tak jsme si vzali cigáro. To cigáro bylo jak hůlka Harryho Pottera. Také si na nás zařval jejích kotel, že co nás tak málo. Oni byli cca 4, jak ironické. Samozřejmě nesmím zapomenout na pána ze security, který nás hlídal. Všimla jsem si, že má u sebe lopatu a začala se smát. Když si toho všiml, tak mi řekl ať se moc nesměji. Díval se jak vrah a jako by mě chtěl někam zakopat. Tak jsem raději ztichla😂. V druhém poločase jsme měli výborné stereo v podání dvou neladících bubnů. Málem mi to urvalo uši. Nejvíce to zabil Střelmistr s hláškou, že jsou jak Duo Jamaha. Za zmínku také stojí rozhodčí, který pískal hrozně a nepískal vůbec rovinu. Prostě hrůza, kluci na něj málem vletěli. Kroměříži se na konci podařil vstřelit gól, který byl ale z ofsajdu, haha. Vedení se nám naštěstí podařilo udržet a zvítězili jsme! Děkuji klukům za skvělý dárek k 18 narozeninám v podobě výhry! Děkovačka byla super, kluci byli úžasní. Doufám, že si výhru příští týden zopakujeme, slavím totiž na domácím zápase své narozeniny!😉 Také chválím všechny fanoušky za skvělou atmosféru, kterou jsme hráčům utvořili. Když jsme odjížděli, tak se nám ztratili 2 lidi. Nakonec se 1 z nich našel, ale druhý už ne. Tak jsme odjeli bez něj. Staňo mi zazpíval k narozeninám, takže o zábavu postaráno. Pan řidič mi o přestávce v Hranicích ukázal, jak dát tu opěrku dolů, už jsem se bála, že jsem to zničila. Doufám, že i ostatní výjezdy budou takto zábavné!
|
Poslední podzimní výjezd Sraz byl až v 12:30, ale došla jsem tam o dost dříve. Náhle se z ničeho nic zjevil Čáryfuk, fuj to jsem se lekla! Zjevil se jak duch. Na místě jsem se dozvěděla, že nás jede mnohem více, než jsem očekávala. Hned mi bylo jasné, že Čáryfuk půjde sedět doprostřed. A proč asi, že? Nesmělo mu samozřejmě chybět pivo. Jeli jsme ještě pro Rumiče do práce a přijeli jsme akorát! Čáryfuk si chtěl zapálit, ale tím, že Rumič přišel akorát, tak měl po cigárku. A proč šel tedy Čáryfuk doprostřed? Aby se při zatáčkách mohl lepit na mě. Myslela jsem, že ho zabiju. Ale díky bohu, že jich nebylo tolik. Když jsme přijeli do Benešova, tak jsme měli docela dost času. Chvíli jsme čekali na lístky, když už jsme je měli, tak mě docela překvapilo, že to nejsou normální lístky, ale náramky. Museli jsme samozřejmě omrknout i místní restauraci, kterou měli dost luxusní, to bylo velké překvapení. Jakmile někteří z nás dopili, tak jsme se zvedli a šli si najít nějaké místo, ale když jsme šli zpět odkud jsme přišli, tak tam byl natáhly plot a nechtěli nás pustit, že to nejsou vstupenky. Tak jsme to celé obešli a tam nás normálně pustili, nevím co to bylo za dementy. Za chvíli jsme potkali Jaryna a ten se ptal, kde jsme, tak jsme mu řekli, že nás nechtěli pustit. Poté jsme se dozvěděli, že Jaryn se pohádal a pustili ho. Rumič mi svěřil buben, takže jsem si šla před všechny sednout a šla na věc. Během zápasu řekl jejich brankář super hlášku: ,,hrajeme s čistou hlavou." Na to mu Jaryn odpověděl: ,, ty jsi též čistá hlava." Miluju Jarynovy hlášky! Také stojí za zmínku hláška Variho! ,,On si lehne, já to tu mrdám." To byl záchvat smíchu. V druhém poločase jsem si všimla, že mám na sobě pavouka, to jsem nevěděla čím ho dřív zabít, takže jsem vzala paličku od bubnu a jebla se do nohy. Pavouk to nepřežil a já myslela, že přijdu o nohu. Bohužel zápas se nevydařil podle představ. Myslím si, že je to líto všem, ale máme krásných 22 bodů a 8. místo, dovolím si říct, že to bylo nad očekávání všech. A abych nezapomněla! Děkuji Drobkovi za podarování vstupenky! Když rozhodčí odpískal konec, tak se všichni sbalili a šli. Já s Čáryfukem jsme chvíli čekali jestli náhodou nepřijdou nějací hráči, ale bohužel. Měli tam ale krásný západ slunce, který jsem si musela vyfotit. Docela mě překvapilo, když jsem zjistila, že jsem jediná která absolvovala všechny výjezdy, snad se mi to povede i na jaře. S Jarynem jsme se domluvili, že teda po příjezdu do FM zapijeme jeho narozeniny a taky ukončíme podzim. Čáryfuk byl samozřejmě hlavní bavič, zpíval nám písničku "Už to bude rok co jsem ti lízal pekáč", kde se zpívalo o Marii, to jsme se začali nehorázně smát, protože Marie je má mamka. Pak nám vyjmenoval všechny pornoherečky na které se dívá. Co taky jiného od Čáryfuka čekat, že? Ale byl to super večer. Tak zase na jaře! Psaní výjezdu mi bude chybět, ale snad ty 4 měsíce přežiju.
|
Na výjezd s teplotou..Abych pravdu řekla, tak jsem ráno měla takovou teplotu, že jsem zvažovala jestli nakonec pojedu. Vzpomněla jsem si ale na to, co jsem si slíbila. Pojedu, i když budu na tom sebehůř. Vzal mě autem pan Mamula, za to mu opravdu hodně děkuji. Po cestě jsme se stavili do nějakého motorestu, kde jsem dostala kafčo a džus. Myslela jsem, že se zadusím tím odporným kašlem, nehorázně mě to dráždilo, bylo mi až trapně. Ve Vyškově jsme lehce bloudili, navigace nás navedla do zákazu vjezdu, tak jsme to museli znovu objet a ptát se lidí kudy se dostaneme na stadion. Po chvilce bloudění jsme ho ale našli. Nehorázně pršelo, čekali jsme na Rumiče až nám donese lístky. Když už konečně šel, tak se za ním vynořil i Čáryfuk, když jsem viděla ten jeho úsměv, tak jsem chtěla utíkat hodně daleko!😃 Za chvíli se z ničeho nic vynořil Ondra, který přijel z Brna. Vybrali jsme si místečko na konci tribuny, pověsili vlajku, polepili tribunu a chvíli kecali. Čáryfuk ještě nějaké vlepky podaroval malému fandovi z Vyškova, pak mu ještě nějaké zanesl Rumič. Čáryfukovi se nějak začal motat jazyk, bylo mi jasné že toho už má v sobě dost, ale to by nebyl Čáryfuk, že? Ale díky němu jsme byli o něco živější! Sice jsme byli jen čtyři, ale šlo nás dost slyšet. Při penaltě si mě a Ondru Čáryfuk přitáhl k sobě, prostě magor. Ale radost z proměněné penalty jsme měli! Snažila jsem se řvát, co to jen šlo, ale hlas mi to nedovoloval. O poločase jsem volala mamce a Čáryfuk musel hned řvát: ,,no tak Maruško". Jeho oblíbená věta. Mezitím mi vzal i čepici, kterou mi nechtěl vrátit a tak po ukončení hovoru jsem se s ním začala bít. Ondra to nemohl vidět, tak se mezi nás vložil aby to zastavil, bez úspěchu. Čáryfuk mi ale nakonec čepici vrátil, kdyby nevrátil, tak se domu už nevrátí, to Vám garantuji. Druhý poločas měl Čáryfuk na rozhodčího takové nervy, že tam skákal jako gorila, div neseskočil z té tribuny. Nejvíce mě naštvali ti jejich důchodci z kotle, co řvali na naše hráče, že jsou černokněžníci a na Čáryfuka měli blbé připomínky, ten na ně málem vletěl. Nejvíce zamrzel gól, který jsme obdrželi 6 minut před koncem zápasu, mohli jsme si odvézt klidně bod, škoda. Malém jsem zapomněla! Ta jejich úžasná časomíra celý druhý poločas nebyla zaplá, všimli si toho až v přibližně 80. minutě. Abychom zjistili, jaká je minuta museli jsme se podívat na livesport. Po konci utkání jsme hned jeli, na chvíli jsme se ještě stavili na 100vky. Avšak klukům věřím, že se dají do pořádku a bude jim to šlapat!
|
Vysoká prohra v PetřkovicíchJakmile jsem vstala, tak na mě hned mamka vybalila, že jede s námi. Moje první reakce byla šok, ale potom jsem ji to už moc nevěřila. No, ,,bohužel" to byla pravda.😃 V 9.00 jsme měli být u banky, kde nás měl vyzvednout Pepa. Po cestě jsme potkaly Miraie, ale nebyl čas na fotku, škoda.😃 Na místo srazu jsme dorazili o něco později, ale Pepa ještě nikde. Po několika minutovém zpoždění dorazil už i s Čáryfukem. Když jsme byli už jen kousek od Petřkovic, tak jsme projížděli nějakou cikánskou čtvrtí, kde to dost zapáchalo, původně jsem si myslela, že to byl Čáryfuk. U stadionu nebylo místo na zaparkování, ale přeci jen Čáryfuk, se slovy ,,prcni to tam", jedno našel. Vstupné jsme měli zdarma, takže opět žádná vstupenka. Chvíli jsme diskutovali, kde si uděláme sektor, nakonec jsme se dohodli mezi střídačkami. Bohužel jsem toho moc neviděla, byla jsem menší než zábradlí a proto mamka šla pro bedny, ať něco vidíme. O poločase jsme šli vyzkoušet klobásku, která byla na první dojem docela hnusná, ale pak se dala. Když jsme se z občerstvení vraceli, tak na nás řval jeden týpek, že prý jestli nevíme jaké je skóre, trapná narážka, ale nenechala jsem se vytočit a ignorovala to. Bohužel klukům se nedařilo, ale to nevadí, vždyť máme krásné čtvrté místo! A navíc prohra 6:0? To se může stát každému. Po zápase jsme měli docela skleslou náladu, ale Čáryfuk začal v autě dělat blbosti, tak jsme se nasmáli. První začal ,,tančit" do rytmu písniček, poté zase vylezl z okna, prostě magor.😃
Gratuluji mamce k jejímu úplně prvnímu výjezdu! Speciální poděkování pro Jaryna za darovanou vstupenku, díky! |
Vlakem do LíšněTentokrát jsme vyjeli vlakem. Původně nás mělo jet více, ale nakonec jsme se sešli jen 3 a ve vlaku se na poslední chvíli objevil Smeták. Vraťme se ale ještě na nádraží, kde byl Čáryfuk strašně nervózní, že nám ujede vlak, protože jedna paní strašně zdržovala a my měli jen pár minut. Nejvíc vtipné ale bylo, když Čáryfuk platil přes 500,- a byl z toho totálně v prdeli, já s Ondrou jsme platili pouze pár korun, ať žije studentská sleva!😀 V Ostravě jsme si zašli nakoupit něco na zub či pití a pomalu šli na nástupiště odkud nám jel vlak do Brna. Ve vlaku nám chvíli trvalo než jsme našli volné kupé. Po chvíli se Ondrovi podařilo vylít pivo, máme to ale štěstí na to pivo ve vlaku. Smeták s námi celou cestu nebyl, pak se ale náhle objevil v Brně a řekl, že měl kupé jen pro sebe a spal. Nádraží v Brně vypadalo spíše jako obchodní centrum. Když už jsme se konečně vymotali, tak jsme šli na náměstí a Smeták chtěl neustále na pivo. Několikrát jsme mu museli říct, že na pivo půjdeme až v Líšni. No jo, těžká cesta s alkoholikem.😀 Ondra si vybral peníze a šli jsme na tramvaj. Koupili jsme si lístky na 15 minut, i když cesta do Líšně trvala o něco déle. Takže jsme si lístky procvakli o něco později. Zastávky měly super názvy, jako vlhká a masná, čekali jsme, že tam budou ještě podobné názvy, ale naštěstí nebyly. Tramvaj se nehorázně třepala, takže chlapy zajímala jen jediná věc, kterou si každý už domyslí. Jakmile jsme dojeli do Líšně, tak jsme šli už na stadion a Smeták chtěl jít do každé hospody, ale ty byly jaksi zavřené, jaká smůla Smetáku.😀 Stadion už byl otevřený a byli jsme tam dokonce dříve než samotní hráči. U vstupu nám místo vstupenek dali bulletin, tak Čáryfuk zakročil, že chce vstupenku a ne bulletin. Pán mu musel vysvětlit, že to je i vstupenka i bulletin v jednom. Zašli jsme si dovnitř do hospody, kupodivu Smeták nás pozval na pití! Čáryfuk si k tomu dal ještě ohřívanou klobásu, kdyby chvíli vydržel, tak si ji mohl dát i grilovanou, ale měl hlad jako vlk. Když uviděl, jak do hospody vchází Šichor, tak ho málem střelilo. Kotel jsme si udělali na tribuně, kde se nás sešlo kolem 10. Hned, jak začal zápas, tak za námi přišel chlápek, asi pořadatel, že si musíme sednout, že přes nás lidi za námi nevidí, přitom tam seděli naši. Kdo to kdy viděl, aby kotel seděl? Po velké hádce jsme nakonec ustoupili a sedli si (před chvíli jsem četla návštěvní řád a nic takového tam není, i když nám to borec tvrdil). Chlapi se ještě zeptali security jestli si vůbec můžou při gólu stoupnout, prostě komedie ta Líšeň. Když jsem šla na záchod a uviděla ty pavouky, kteří byli všude a že tam není toaletní papír, tak jsem raději šla pryč a řekla si, že to raději vydržím do vlaku. Zápas jsme sice prohráli, ale kluci se snažili. Vždy, když jsme obdrželi gól, tak kluci se nezatáhli a snažili se odpovědět. Bohužel to nevyšlo, ale to nevadí. Hned, co skončil zápas, jsme se snažili co nejdříve utéct abychom nemuseli jet se Smetákem, ale ten si cestu na tramvaj našel sám a těsně, než to jelo se objevil. Měla jsem strach, že ta tramvaj vykolejí nebo něco podobného, protože se to nehorázně třepalo a ty zvuky také nebyly o moc lepší. Měli jsme ještě čas více než hodinu, tak jsme šli na kebab, který stejně nebyl moc dobrý, já to říkám pořád, že ve Frýdku je nejlepší, mezitím se nám Smeták opět ztratil. Zašli jsme si ještě něco nakoupit do obchodu a když jsme vyšli, tak jsme zbystřili Varadiho s kufrem. Ondra někam šel a já s Čáryfukem jsme šli za Adamem. Ten byl naprosto v pohodě, jen řekl, že je to škoda. Kéž by to tak brali i někteří "fandové", kteří neustále apelují na postup, který není prioritou a neustále se na facebooku hádají. Rozloučili jsme se s Adamem a šli se kouknout odkud nám to jede. Stále jsme měli hodně času a jelikož byla ukrutná zima, tak jsme byli raději vevnitř. Zbývala chvíle do odjezdu a Smeták nikde, díky bohu. Když jsme ale nastoupili do vlaku a našli opět volné kupé, tak se najednou zjevil. Ale nakonec šel pryč, aby se mohl vyspat. Byli jsme strašně unavení, tak jsme si různě natáhli nohy, nemluvím raději o smradu z Čáryfukových ponožek, které mi pořád strkal k hlavě. Celý den jsem nebyla na záchodě, takže jsem raději šla, ale to co mě čekalo, no fuj. Ale pořád lepší než ti pavouci v Líšni. Když jsem se vrátila, tak záhadným způsobem jsem měla pootevřený batoh. Za chvíli Čáryfuk prohlásil, jestli si nedáme trojku, no potěš koště, s kým já to probůh jezdím. Poté to až do Ostravy zalomil. Dokonce jsme měli ve vlaku policisty, protože k nám mělo nastoupit pár opaváků. Ti stejně byli v jiném světě, totálně na šrot a koukali na nás jako na zjevení.
|
První venkovní výhraCo si budeme nalhávat, cesta tam byla docela hrozná. Zácpy, déšť. Ale zvládli jsme to, ještě aby ne. Jakmile jsme přijížděli ke stadionu, tak jsem už viděla jít partičku našich fanoušků. U vstupu jsme zjistili, že máme vstupenky zdarma, ale stejně jsem ji zase nedostala, ach jo. Hned jsme si šli dát něco na pití. Měla jsem strach, že bude ve Valmezu pršet, ale počasí nám přálo. I když to každou chvíli vypadalo na déšť. Před zápasem mi řekl Rumič ať si vezmu buben, ale kvůli únavy z praxe, kde jsme museli mimochodem lézt do popelnic, jsem to přenechala na něm. Ještě před zápasem měla být minuta ticha, ale byl tam docela zmatek, protože jsme nevěděli kdy nastane. Celý stadion byl totiž ticho už od začátku, vlastně byl ticho celý zápas, takové ticho jsem ještě nezažila. Tam se spíše držela v podání domácích fanoušků minuta ticha celých 90 minut + přestávka. Se začátkem utkání ještě dorazili dva opozdilci. Valmez byl marný již od začátku, byla vidět naše jasná převaha. Krásný gól vstřelil v 19. minutě Honza Hruška. V 33. minutě přidal druhý krásný gól Adam Varadi. O poločase jsme šli zkusit klobásky, větší hnus jsem v životě neměla. Zašla jsem vyhodit tácek, ale zbyl mi suchý chleba a všichni si ze mě dělali srandu, že na nic jiného nemám. Nejhorší byly ale otravné vosy či včely, nevím co to bylo, ale pořád to na mě lítalo! Při začátku druhého poločasu jsem si říkala, proč trenér vystřídal Strnada a dal tam Gomolu, ale byl to dobrý tah. Právě Tomasz Gomola přidal 3 krásný a zároveň poslední gól. Ke konci za mnou přišel Rumič se slovy, že bude dým a mám to vyfotit. Budiž, ale jaksi mu to nechtělo hořet. Spíše mu šla jen jedna a druhá mu nechytla vůbec. Ale světlice chytla!😀 Ale musím Rumiče konečně pochválit, bubnování mu dnes šlo!😀 Kluci gratuluji k první venkovní výhře a k 3 bodům! A také k dobrému výkonu! A Ondrovi opět děkuji za darováni vstupenky, hned si ji dám na zeď. Těším se na další výjezd! A také nesmím zapomenout poděkovat panu Kajfošovi, za to, že mě vzal.
|
První prohra nás čekala v RýmařověNa výjezd do Rýmařova jsme se vydali těsně před 14 hodinou. I když původně byl sraz až právě ve 14.00. Jakmile jsme dorazili na místo, tak za námi k vstupu přišel Rumič se vstupenkami. Ale i kdyby jste je neměli, tak projdete, nikdo nic nekontroloval. To samozřejmě platilo pouze u vchodu nahoře. Měli jsme ještě hodinku čas, sedli jsme si do baru a dali něco na pití, někdo si dal i brambůrky. Postupně ještě dorazili i ostatní fandové a někteří šli po chvíli za branku vyvěsit flagy. Když jsem došla do našeho ,,sektoru" a sedla si, bylo mi oznámeno, že dnes se ujímám bubnu. Nedělalo mi to problém, Rumič měl sebou taky buben, ale ani jednou ho nepoužil. Vyzval všechny, ať ukážou své umění. V prvním poločase mě nejvíce rozsekal smíchy Jaryn, když řval na ležícího hráče, ať mu pošlou vrtulník. Hráči Rýmařova byli neskuteční, pořád leželi na zemi. Kolem 30. minuty mě rozsekal zase Rumič, který začal dost hustě nadávat na rozhodčího a to mi už přišla zpráva od Ondry, že mě jde slyšet až do Frýdku. O poločase jsme vyzkoušeli klobásy z udírny, někdo si ji dal i s domácí hořčicí. Byly na výběr 3 druhy- kmínová, šunková a pálivá. Všechny byly vynikající. Druhý poločas se nesměl obejít bez hráčů Rýmařova na zemi a hrozných rozhodčích. Jeden z jejich hráčů se nám vysmíval, když jsem zařvala, že ať se nesměje nebo ode mě dostane, tak už se otočil a raději šel. Jaryn, Čáryfuk a Rumič málem vletěli na pomezního rozhodčího, ten si šel kvůli tomu za někým stěžovat. Ano, měli jsme šance na vyrovnání, ale bohužel jsme je neproměnili a odvezli si porážku 2:1. Ale buďme pozitivní, před námi je ještě hodně kol a prohry k fotbalu patří.
|
Derby s Frýdlantem (MOL cup)Předem se omlouvám za chybičky, bohužel to píšu po tmě a není to zrovna příjemné. Někdo si řekne: ,,Pane bože, jak mohli proti Frýdlantu vyhrát jen na penalty." Někdo to bere jako zbytečnost, já jsem za tohle ráda, protože by se jinak nestalo to, co dnes. Pojďme se na to podívat... Den před zápasem se mi ozval Pepa, prý jak jedu, řekla jsem vlakem. Nabídl mi místo v autě s tím, že to sice není 100%, ale kolem dnešních 14 hodin se ozve. Bylo 14.30, myslíte že se ozval? Bohužel. Já, Pražák a Ondra jsme začali panikařit čím pojedeme, bylo to hodně na těsno. Deset minut před 15 hodinou jsme se s Pražákem rozhodli pro vlak, protože jsou výluky a dostali by jsme se tam pouze 15.29. Takové fofry jsem nikdy nezažila, protože jsem ještě byla v pyžamu, haha. Ale hádejte, kdo se stihl během 9 minut nachystat a v 14.59 vyjít z domu? Během těch 9 minut jsem si i stihla vyžehlit tričko, můj osobní rekord. Spěchala jsem trochu více, než jsem měla.. V 15.07 jsem už byla pouhý kousek od nádraží, když mi Ondra napsal, že pojedeme nakonec autem v 15.50 od Billy. Nestřelilo by Vás? Samozřejmě jsem tam byla první, protože já jsem všude dříve, než bych měla. Po 10 minutách dorazil Ondra s tím, že si dal běh na 60 m. Po chvíli dorazil i Pražák, kterému jsem musela oznámit, že nakonec jedeme autem. Do 15.50 jsme měli přeci jen nějakých 30 minut, tak jsme si šli nakoupit do Billy. Po chvíli konečně dorazil Pepa se svým auťákem, ale měl zpoždění!😀 Ale buďme rádi, že nás vůbec vzal. Ve Frýdlantě byl sraz na parkovišti vedle vlakového a autobusového nádraží, byli jsme tam první. Během chvíle dorazili konečně i ostatní, mohlo nás tam být 20-30. V 16.30 jsme měli takový menší průvod až na stadion, zazpívali jsme si a nechyběly ani dýmovnice a vlajky. U stadionu už bylo hodně lidí, ale u pokladen to šlo rychle, dokonce kdyby jste prošli, tak si toho nikdo nevšimne a neplatíte. Sektor hosté jsme měli u tabule s časomírou a skórem. Po cestě do našeho sektoru jsem potkala Staňa, který na mě řval Kami, bože takový trapas. Vlastnila jsem jednu z vlajek a nechtěně jsem do hlavy praštila Pepu, mrzí mě to!😀 Během zápasu nás šlo opravdu dosti slyšet, aspoň si to tedy myslím, i když něco bylo i slabší. Po základní hrací době bylo skóre stále 0:0, což znamenalo logicky prodloužení. Bohužel ani v prodloužení nikdo nevstřelil gól. Mé hlasivky už nemohly, byla jsem totálně K.O., ale přemohla jsem se a musela jsem kluky povzbudit u penalt, to je přeci samozřejmost, ne? Tak nervózní, jako u penalt, jsem nebyla nikdy. U poslední už jsem vlezla na hřiště a držela si palce, přála jsem si ať nám to vyjde. Pane bože! My to dali! Pomyslela jsem si a skákala radostí. U toho jsem vydávala už hrozné skřeky, protože ty hlasivky už nespolupracovaly. Když k nám šel Ríša, tak jsem měla chuť ho obejmout, ale neudělala jsem to a nevím proč! Doteď toho lituji. Takovou euforii jsem ještě nezažila, ani výhru na penalty. Byla jsem tak ráda, stále jsem. Kluci, díky! Samozřejmě jsme šli celou dobu po hřišti, až k východu. Opravdu jsem z toho totálně šťastná! Skákala jsem tam jako magor a mávala vlajkou. Vím, že se opakuji, ale prostě tak nesmírná radost! Ještě teď jsem to nevstřebala, i když už nemůžu mluvit a zítra asi také ještě nebudu moci, tak to stálo za to! Po cestě k autům jsem mluvila s Čáryfukem a domluvili jsme se, že v sobotu, pokud vyhrajeme, tak jdeme na hřiště! Přidá se někdo?😀 Ještě jednou díky moc kluci! Někdo si řekne, že je to blbý MOL cup, ale já to beru jinak, zápas jako zápas. Pokud jste nezažili, tak nevíte.
BTW moc děkuji Ondrovi, který mi podaroval vstupenku do mojí sbírky na zeď, vážím si toho! |
Cenný bod z VelmezuPřivezli jsme cenný bod z Velmezu! Ale pojďme na to pěkně od začátku. V 13:15 jsme měli sraz, všichni jsme dorazili o něco dříve, takže jsme mohli vyrazit. Bylo nás celkem pět. Dorazili jsme na místo, dva šli do Kauflandu a dva už na stadion, já musela čekat u auta. Samozřejmě tam bylo o hodně chladněji, než u nás. Docela mě mrzí, že jsme nedostali u pokladen vstupenky, chtěla jsem si ji přidat na svou zeď. Pokochali jsme se stadionem a šli do baru. Z Rumiče jsme si udělali srandu, že jdeme na záchody. Musím uznat, že bar byl docela luxusní. Ale ta malinovka už tak luxusní nebyla, chutnala jako malinové mýdlo nebo něco takového. Já a Rumič jsme měli vypito jako první, takže jsme šli na „tribunu“ u střídaček a udělali si tam sektor hosté. Zatím, co jsme vázali vlaječku Lipina express přišli na hřiště už i naši hráči. Za námi přišel masér Masaryk a začal si dělat srandu z Rumičova bubínku. Tomu se někteří hráči začali smát. Po chvíli přišel pod náš sektor i trenér a ptal se, kde je nás více, že nahlásil 400 hostujících fans😂. Ještě než začal zápas, tak se k nám nahromadili fanoušci Velmezu. Jakmile zápas začal, tak začal i Rumič bubnovat a fandit, samozřejmě jsem se přidala. Ale Rumič po mě hned začal řvát, že nefandím, tak jsem se na něho naštvala a raději byla ticho. Asi byl hluchý. Začalo pršet a byla ukrutná zima. Rumič ale naštěstí přišel s deštníkem, díky bohu.. ale mikinu jsem měla v autě, takže jsem se klepala. O poločase pršet přestalo, všichni někam šli, ale já musela zůstat a hlídat Rumičovy poklady. A hádejte co? Rumič řekl, že si jde pro klobásku, tak jsem ho sledovala kam jde a stejně pro ni nešel. Jen se procházel po stadionu. Po přestávce se přiřítil Rumič a já ho seřvala, že nefandí. A ejhle, když jsem mu řekla, že se to vysílá živě, tak to najednou šlo. Jednou zafandil a byl opět ticho, tak jsem jsem se ho ptala, co dál ještě umí. Neslyšel mě a to jsem se ho ptala nejméně 5x, takže tady máme důkaz, že je opravdu hluchý. Pak se nedivme, že mě neslyšel fandit. Opět se rozpršelo, zima byla ještě větší než předtím a já blbá si nechala mikinu v autě. Rumič mi půjčil deštník s tím, že on bude bubnovat. Pak si ho stejně vzal a on se mu převrátil, Rumič mi hned oznámil že ho má zlomený a schoval ho. Zajímavé, já nic zlomeného neviděla. Potom ho stejně znova vytáhl a zázračně už zlomený nebyl, wow. Přituhovalo, zima jako prase. Byla jsem celá mokrá. Ruce, nohy, mobil prostě všechno mokré. Po konci zápasu šli všichni naštvaní do šaten, nedivím se.. přeci jen dostat gól na 2:2 v 90. minutě hodně naštve. Ale přišli za námi aspoň dva hráči- Bialek a Velička, tímto jste mě překvapili kluci, díky! Bialek nám několikrát řekl, že jsme opravdu nejlepší- děkujeme moc. Musím uznat, že s bodem jsme přeci jen nakonec spokojení. Jeli jsme do Velmezu, který v minulém ročníku skončil druhý, tak co jsme měli čekat? Rozhodně buďme rádi za tento cenný bod. Kluci do toho dávali všechno, bojovali. Sice začátek prvního poločasu nebyl zrovna nejlepší, ale potom se vzpamatovali. Tímto ukončuji svůj poznatek z prvního výjezdy v MSFL a jdu se léčit na příští týden, něco na mě díky tomu počasí a zmoknutí leze (ale fotbalista to nebude😂).
|
Sedm fíků v OpavěPřed druhou odpoledne jsme se 3 fanoušci střetli na vlakovém nádraží. Rumič nás ještě před tím, než jsme odjeli vlakem upozornil, že do sektoru hosté nejde (ale na to si ještě počkejte, stojí to za to 🙂). Jakmile jsme dorazili do Opavy, tak Rumič zbystřil fanoušky Opavy a hned za nimi ,,nenápadně" letěl, protože nevěděl kde se nachází stadion. Zatím co nám Rumič zmizel neznámo kam, my s Ondrou jsme nikam nespěchali, protože jsme věděli, kde to je.. ale Rumičovi to nevysvětlíš. Mezi tím jsem si koupila zmrzlinu, která byla odporná - chutnala jako ty vitamíny marťánci, a také jsme našli Rumiče. Před vstupem do sektorů hosté se s námi Rumič rozloučil se slovy: ,,Já jdu na tribunu." No a my už samozřejmě čekali, než nám otevřou sektor. Dokonce jsme měli jako ochranku policisty, kterých tam bylo více než nás. Security kontrolovala kvůli bezpečnosti občanky, wow. Přišlo ke kontrole batohu a k šacování. Slečna u security byla totálně bezradná, jakmile ji pán poprosil ať mě zkontroluje a se slovy, ,,Jak jako?" to raději udělal sám. Když už jsme stáli sami dva v sektoru uviděli jsme Rumiče, jak se řítí od tribuny k našemu sektoru. Securitka jej nechtěla pustit, neměl totiž občanku a sranda byla na světě. Nakonec ho pustili, škoda.😃 Překvapením byl čtvrtý fanoušek o kterém jsme ani nevěděli, že dorazí. Se začátkem zápasu jsme si párkrát něco zařvali, ale jelikož jsme fandili jen 3 nešlo nás slyšet- ano, Rumič stávkoval. K zápasu se (snad) nemusím vyjadřovat. Nejvíce je mi líto Tondy... Po zápase jsme museli čekat cca 30 minut, než nás budou policisté moct odvést k autobusu, připadala jsem si jako vězeň.
|
Rychlá akce do HradceV neděli kolem 11:00 hodiny se uskutečnila rychlá akce- jede se do Hradce. Za hodinku a něco se sešlo 5 fanoušků u Kauflandu a mohlo se vyrazit. Po cestě nám začalo v autě něco pískat. V Olomouci to musel Čáryfuk ,,checknout." Málem mu odpadl výfuk, ale to je vedlejší. Pravé zadní kolo bylo ,,trošku" nakřivo, ale do Hradce jsme naštěstí dojeli. Měli jsme čas ještě cca hodinku, ale i tak jsme šli na stadion, kde už čekal Rumič se vstupenkami. Našli jsme si místo úplně nahoře, kde byl dobrý výhled, ale pekli jsme se jako grilovaná kuřata. Připadali jsme si jako ve vězení, všude ostnaté dráty. Objednali jsme si a obsluha za chvíli donesla klobásy a pití a já se pohodlně usadila, ale v ten moment mi vlezlo něco do kraťasů a začalo to píchat, paráda. Klobása byla chutná a hodnotím 8/10. Utkání započalo, Rumič se snažil bubnovat, ale nešlo mu to a já převzala na celý 1. poločas vedení. Chystala jsem se bubnovat i v druhém, ale to by nesměl Rumič zavelit : ,,Teď bubnuji já." Stejně mu to nešlo a Jaryn mu raději buben vzal a cca 20 minut před koncem jsem si jej znovu převzala já. Výsledek 4:0 pro Hradec vůbec neodpovídal průběhu hry, kluci bojovali a snažili se... první dva góly byly nechytatelné- na tomhle jsme se po utkání shodli. Po cestě domů jsme se stavili ještě pro jídlo na benzínce, kde nám nešly zavřít dveře od auta. Člověk aby mě strach, že se to auto rozsype. Nakonec jsme domů dorazili v pořádku a celou cestu jsme se dobře bavili, no ne? :-)
|
Výjezd do PříbramiKrátce po 10 hodině jsme se sešli v Kauflandu, od tama jsme jely dvě auta. Na D1 samozřejmě kolony, ale naštěstí v opačném směru. První zastávku jsme měli na „oběd“ u Devíti křížů v KFC, které tedy moc nemusím, ale nezbývalo mi nic jiného. Další zastávky byly už jen na wc. V Příbramí na parkovišti se sešlo nakonec 13 lipiňoků + se k nám přidal nějaký němec, který si myslel že jsme domácí, ale byl tam poprvé. Samozřejmě pro nás nebylo nachystané občerstvení a chlapi se security doprovodem museli jít na druhou stranu stadionu. Teď už ale přejdeme k samotnému zápasu. Už od začátku šlo vidět velké zlepšení, sice jsou tady trenéři teprve cca 2 týdny ale už to šlo opravdu poznat👏🏼. Bohužel Varadi se nechal vyloučit a tak jsme hráli v 10. A samozřejmě Příbramí pomáhal jejich „12 hráč“ rozhodčí. Myslím si,že kdyby se Varadi nenechal vyloučit, tak klidně máme bod nebo možná i 3. I když jsme prohráli 1:2 tak kluci si zaslouží velký potlesk, udělali velký pokrok,bojovali. Pokud budou hrát tak jak včera,tak věřím že výsledky budou lepší.
|
Poprvé do BudějicRáno jsme měli s Pepou sraz ve 4:45 na nádraží, ano jeli jsme jen dva. V Ostravě jsem měli čas 30 minut, tak jsem si koupila něco na snídani a energetický nápoj abych neusnula. Čekala nás cca 3 a půl hodinová cesta do Prahy, aby jsme se nenudili tak Pepa začal číst ty největší perličky z přiznání. Hodinu před Prahou jsme psali fanouškovi- Pražákovi, který nás měl čekat v Praze, že máme 16 minut zpoždění a ať na nás nezapomene. Když jsme se blížili k Praze tak jsme řekla Pepovi: ,,Až uvidíš Pražáka řvi!". Naštěstí na nás nezapomněl a čekal nás u vlaku, poté jsme už všichni tři nastoupili na vlak do Českých Budějovic, kde měla cesta trvat cca 1 a půl hodiny. Když jsme dojeli do Budějic, tak jsme hledali něco, kde je jídlo ale snad všechno bylo zavřené. Tedy až na pár výjimek, tak jsme šli do čínské restaurace, kde jsem byla přinucená naučit se jíst těmi blbými hůlkami, protože neměli příbory, ještě teď mám z toho odřené prsty😀. Ihned jak jsme dojedli, tak jsme šli už na stadion, kde jsme dorazili hodinu před zápasem. Přibližně půl hodiny před zápasem dorazil další fanda-Rumič a chvíli potom, co začala hra ještě jeden. Hra bylo sice rozhodně lepší než v některých našich zápasech ale stále to není ono. Veliká škoda byla, když se v nastavení dostal Velička do šance ale nevyšla mu přihrávka na Ondráčka, který měl u sebe 2 obránce Dynama, kteří míč převzali do svých rukou. Nakonec musíme být rádi za cenný bod, který jsme uhráli.Po zápase proběhla děkovačka. Naštěstí jsme mohli jet domů autobusem s hráči, protože nám blbě pasovali vlaky. Když jsme zastavovali někde v půlce cesty na benzínce, tak jsme si šli koupit něco na jídlo a pití. Když v tom najednou přišel Rumič zpět do autobusu s tím, že ukradl tyčinky😀.Potom jsme někteří usnuli na nějakou dobu. A krátce před půl 12 jsme dorazili domů.
|
Na pernikářeTak první výjezd sezony (ne)úspěšně za námi.. Slíbila jsem,že to nějak sepíšu. Ráno jsme se 4 a půl fanoušků sešli na nádraží, samozřejmě nevyspaní, protože jsme spali 2-3 hodiny. V Ostravě na hl.n. jsme si šli pro něco na probuzení, samozřejmě Rumič měl jen tisícovku a baba v obchodě neměla drobné, tak začal nadávat a nakonec přišel s kapsou plnou drobných😀. Ve vlaku jsme si sedli do kupé, kde nebyla strčena rezervace a později přišel starý pán, že sedíme na jeho místě, tak proběhla "menší" hádka. Všichni jsme se sebrali, kromě Rumiče, který tam zůstal a šli jsme do jiného, samozřejmě zase nás "vyhodili" tak jsme si přisedli k nějaké paní s menším klukem a tam jsme už naštěstí zůstali až do Pardubic. A abych nezapomněla,tak jsme ve vlaku potkali fandy Karviné, co jeli do Prahy a taky jsme měli zátah od policajtů. V Pardubicích jsme se před nádražím potkali s fanouškem, který přijel z Prahy a tradičně jsme se vyfotili. Pak jsme šli směr stadion, kde jsme se sešli s ostatními fandy, co přijeli později a šli pro vstupenky a pak šli postupně po skupinkách do sektoru hostí. Hra nic moc, což jsme tušili už předem. V 2. poločase Čáryfuk mladší vzal listy, namočil je do kečupu a dal mi je na zadek, takže kraťasy od kečupu a to jsem měla ještě s tím chodit přes celé Pardubice. Po zápase jsme se rozešli a šli jsme na pivo někam do hospody, poté do OC Palác Pardubice, kde jsem si koupila můj historicky první bubble tea, kluci si kupovali domů pardubické perníky a šli jsme už pomalu na nádraží. Koupili jsme si tam skvělou zmrzlinu a šli pomalu na vlak, který měl +- 10 minut zpoždění, což nám bylo jasné, že v Ostravě nestihneme vlak do FM. Nasedli jsme do vlaku a zjistili jsme,že Čáryfuk mladší ukradl v hospodě skleničku.Po cestě skoro všichni spali, kromě mě, jak jinak.V Ostravě na hl.n. nám bylo oznámeno, že musíme co nejrychleji přestoupit na vlak do FM. Takže jsme běželi přes celé nádraží, sotva jsme dýchali. Co si budeme nalhávat, vlak jsme stihli tak tak a mysleli jsme, že se nedožijeme už cesty do FM, protože jsme nemohli polapit dech, teda kromě Jaryna a Čáryfuka mladšího. Naštěstí jsme to přežili, ale jsme celí unavení. Děkuji, že můžu být součástí tak skvělé party a užívat si super výjezdy, i když fotbal stojí kolikrát za prd.
|
Boj o záchranuDo Ústí nad Labem jsme se vydali den napřed. Kolik nás jelo? Celkem 5. Uprostřed cesty začaly Čáryfukovi hořet kalhoty v rozkroku. Málem jsem se počůrala smíchy, a to doslova. A že ta díra byla velká, ty rifle má dodnes. Po tom, co jsme se ubytovali jsme šli popít s fanoušky Army. Konečně jsem se s nimi seznámila, byla s nimi opravdu sranda. Ráno jsme se vydali na Větruši. S Čáryfukem jsem šla do zrcadlového a přírodního bludiště. Poté jsme si zašli na oběd do OC. Poobědvali jsme a jeli jsme už ke stadionu, kde jsme v autě seděli asi ještě 30 minut. Vstupné jsem měla zdarma, hehe. Ostatní museli platit. Při zápase jsme si dali odpovídačku s fanoušky Army, která je tradicí díky družby. O poločase byl stav 0:0, bohužel ostatní týmy na sestupujících pozicích vedly. V 64. minutě bylo rozhodnuto.. Ústí šlo do vedení a tak to zůstalo až do konce. Ostatní týmy vyhrály, my skončili 15. Po zápase mi tekly slzy proudem, nechtěla jsem tomu uvěřit. Bohoušek se mě snažil utěšit, marně. Zkoušela to i manželka od Prepsla, také marně. Nejméně 2 hodiny na cestě zpět jsem nemluvila, byl to šok. Po pár týdnech jsme se dozvěděli, že díky nezájmu klubů z 3. ligy nepadáme.
|
Fandění ve třechDo dalekého Varnsdorfu jsme se vydali jen dva. Rumič už byl dávno na místě. Byla to dlouhá cesta, ale zvládli jsme ji. Ve Varnsdorfu jsme se trochu ztratili, nemohli jsme najít stadion. Jakmile jsme ho našli, tak jsme šli naproti stadionu na pivko a kofolu. Tam už dorazil i Rumič. Po zaplacení jsme šli hledat, kde jsou naše vstupenky. Nikdo nic nevěděl, ale pak se našly, jupí. Fanoušci Varnsdorfu se k nám chovali slušně, byli to zejména starší chlapi. Doufali, že se udržíme a uvidíme se zase za rok. Nebudu tady všem nalhávat, hráči to totálně vypustili a dle mého Mihálek ty góly nechytal schválně! Bylo to na něm dosti vidět.. A ta červená karta Willwébera? Také schválně. Teď byl před námi boj o holou záchranu.. Měli jsme ještě šanci.
|
Málem jsme brali bod..Toto utkání bylo to nejlepší od zápasu s Baníkem. Mohli jsme získat bodík. Domácí vedli již v 14. minutě 2:0, ale my dokázali snížit na 2:1. Měli jsme tolik šancí, které jsme neproměnili i přesto, že Třinec hrál od 85. minuty v 10. Kolik nás bylo? Kolem 20. Ano, byli jsme zklamání, ale brali jsme pozitivně, že konečně kluci zabojovali. Věřili jsme, že když budou takto bojovat, tak se dokážou udržet a získat nějaké bodíky.
|
Málem odložený zápas
Co si budeme povídat. V hodinu, kdy nám jel vlak ještě nebylo jisté, zda-li utkání vůbec odehrajeme, ale risk je zisk, ne? Naštěstí se hrálo. Občerstvení hrůza, fronty až nevím kde. Bylo to jedno z nejlepších utkání, od zápasu s Baníkem. Stejně to bylo hrůza. Prohrávali jsme 1:0 ale Berežný před koncem prvního poločasu vyrovnal, bohužel Vítkovice nám stihli dát gól do šatny. V 54. minutě utkání vyrovnal Hykel, ale Vítkovice více bojovaly a mohly slavit výhru 3:2. Smůla se nám lepila na paty. Tady mi už zbývalo říci jen, že s námi můžou počítat, ať se děje cokoliv. Protože Lipina navždy, ne snad?
|
Ostudný výsledekBrzy ráno jsme se vydali na zápas proti FK Viktoria Žižkov. Zabrali jsme celé 2 kupé a někteří dokonce stáli. Na cestu jsem vzala nějakou buchtu, kterou jsme museli sníst chtít nechtíc, měli jsme i řízky. A alkohol nesměl chybět, že? Když jsme dorazili do Prahy polovina šla jinam a já se svou menší polovinou do hospůdky, kde jinam. Vše drahé, jak nevím co. Vstupné 60kč pro všechny, docela příznivá cena. Bohužel občerstvení nebylo a my museli čekat strašně dlouho. Výsledek zápasu 5:0 mluví snad za vše.. ostuda jak hrom. Před odjezdem jsme si zašli do nějakého fastfoodu pod stadionem. Opět draho, ale co jsem čekala. Jakmile jsme měli namířeno na vlak, tak se za námi vynořili fotbalisti a zjístili jsme, že jedou zpět s námi. Bohužel já ve vlaku seděla úplně jinde než naše partička. V Ostravě nám nabídl Fitus cestu autobusem. My, celí zničení jsme samozřejmě přijali.
|
Výjezd na okurkáře
Na tento výjezd vzpomínám jen v dobrém. Jeli jsme s panem Kajfošem autem pro 9 lidí. Sice jsme se trochu mačkali, ale to vůbec nevadilo. Na místo jsme dorazili v pořádku. Při vstupu jsme se dozvěděli, že pro nás nejsou lístky. A pokud si to ještě dobře pamatuji, tak nás nakonec pustili bez nich. Před zápasem jsme strhli všechny samolepky, které nám nepatřili a nalepili tam své. Zima jak blázen, ale to nás nezastavilo. Zápas vypadal nadějně, ale góly ne a ne přijít. Nakonec nás poslal v 58. minutě do vedení Šumský. Výhru nám v 87. minutě zajistil Ilko. To byla radost, pamatuji si, že Adam byl tak nadšený, že mi vyhodil čepici do vzduchu, haha. Ale ty záchody tam byly opravdu otřesné, člověk nevěděl do čeho šlape. S nadšením jsme se vrátili zpět do F-M.
|
Můj první daleký výjezdNa svůj první daleký výjezd jsem jela 8. 10. 2016 do Pardubic. Jak si to mohu pamatovat? Všechny vstupenky z výjezdů mám nalepené na zdi, nikdy na ty super zážitky totiž nechci zapomenout. Věřte nebo ne, ale naše výjezdy jsou opravdu legendární a zažijete spoustu srandy. Ale teď už přejděme k samotnému výjezdu, z kterého si toho bohužel moc nepamatuji. Co si tak matně vzpomínám, tak jakmile jsme dorazili do Pardubic dali jsme si společné foto (bohužel nemohu fotku najít) před vlakovým nádražím. Poté se mi ztratil Houba i s jízdenkou na vlak a záhadně se poté objevil kousek od stadionu, ještě že tak (jak bych se asi pak dostala domů?). Zápas skončil výsledkem 0:0 a my si odvezli aspoň bodík, který se vždy hodí, že? Po cestě zpět se nám stala taková „super“ věc. Čáryfuk si chtěl otevřít pivo, no a to by nebyl on, kdyby se nic nestalo. Plechovka plná piva vyprskla přes celé kupé a všichni jsme byli postříkání a zapáchali pivem, ach jo. Aby toho nebylo samozřejmě málo, tak Čáryfuk si položil kávu na zem, aby mohl tu svou neplechu utřít. A samozřejmě do té kávy Houba nechtíc kopl a hádejte, co se stalo? Ano, další neplecha. Tentokrát to už opravdu zapáchalo. To je snad vše, na co jsem si vzpomněla. Postupně zde budu doplňovat starší i novější výjezdy.
|
Všichni v oranžovém!
Rozkaz pro tento výjezd zněl jasně- Všichni v oranžovém. Já se vydala se svými 2 kamarády Pepou a Ondrou (tímto Vás zdravím kluci😁). U stadionu na nás už divně pokukovali, jak jinak. My samozřejmě nemohli najít vstup hosté, až jsme se zeptali policistů. Ti nám oznámili, že přímo tam, kde jsme je právě sektor hosté. Vstupné 100kč, což se dalo bohužel očekávat. V kotli nás myslím si, že bylo dost. V ten den jsem se seznámila s Čáryfukem, který byl samozřejmě skoro na šrot a hned se mě ptal, jestli jedu na výjezd do Ústí nad Labem (které nás čekalo až poslední kolo, toto bylo teprve 4. kolo). Myslím, že nás šlo hezky slyšet. Vybavuji si, že jsme měli dokonce 2 bubny. Zápas jsme prohráli 2:1 (ale na jaře jsme jim to vrátili). Jakmile jsme se vraceli domů, tak jsme byli namáčknutí u dveří. Tím započalo mé seznámení s několika lidmi z kotle, kteří konečně poznali, kdo ta Kami vlastně je. A pokud si to dobře vybavuji, tak to byl Houba který mě v tom vlaku prvně oslovil. Po přestupu na vlak do Frýdku jsme začali zpívat „Okolo Frýdku cestička“. Myslím, že ostatní cestující z nás měli radost, haha.
|